AKTUALIZOVÁNO Dršťková polévka, koprovka, segedínský guláš, vepřo-knedlo-zelo, svíčková, bramboráky, nebo třeba jen patnáct deka vlašského salátu a dva rohlíky. Je-li železářství Norma v Riegrově ulici olomouckou klasikou, je jídelna Centrum na Horním náměstí legendou. Obě místa, která řada Olomoučanů starší i střední generace považuje za naprostou samozřejmost, brzy skončí a zcela změní tvář. V každém případě je ale důvod odlišný; zatímco železářství skončí kvůli jiným plánům majitelů nemovitosti, konec jídelny Centrum naplánoval sám její zakladatel a duše podniku Pavel Martinásek.

Problém není v nezájmu zákazníků, ostatně stačí se do jídelny podívat okolo poledne a je jasné, že svérázné otočné židličky jsou jen málokdy prázdné. Podle Pavla Martináska je uzavření jídelny, které nastane s koncem měsíce března, dáno souhrou více okolností. Muž, který ve zdejším občerstvení pracoval už od roku 1972, když ještě spadalo pod státní podnik Pramen, si chce ve svých šestašedesáti letech odpočinout od kolotoče povinností a stále rostoucích nároků státu, a nemá za sebe nástupce. „Obrovsky narůstá administrativa, roste tlak státních orgánů, provozování gastronomie je čím dál náročnější,“ říká Pavel Martinásek, jehož zkušenosti by mu většina jiných provozovatelů restauračních zařízení mohla jen závidět. Podle něj je dnes problémem i sehnat kvalitní a ochotné zaměstnance. 

Dnes je situace taková, že nikdo z rodiny se po něm podniku ujmout nechce, a sám Pavel Martinásek zatím nesehnal ani jinou firmu se zkušenostmi v gastronomii, která by Centrum provozovala dále. Vzhledem k tomu, že prostory už potřebují stavební úpravy, rozhodl se tedy šéf definitivně ukončit činnost. Majitel domu by přitom měl zájem o pokračování tradice i po rekonstruování vnitřních prostorů. Prostory jídelny se tedy zřejmě od dubna zavře a zaplní jej zedníci a další řemeslníci, a to, co zde bude fungovat a sloužit lidem po rekonstrukci, zatím zůstane nezodpovězenou otázkou. 

Klasická česká jídelna s tradičními jídly za nevysoké ceny přitom v centru Olomouce bude každopádně chybět. Zatímco před lety si mohli stýskat olomoučtí zájemci o exotickou či třeba vegetariánskou nebo veganskou kuchyni, dnes se situace obrátila – restaurací s neobvyklou kuchyní je ve městě stále více, zatímco klasika mizí. I sám Pavel Martinásek zkoušel před lety novinky, kterými by zaujal nejmladší generaci a studenty, ale po čase od nich zase ustoupil. „Zájem o českou klasiku je velký, a preference zákazníků se pohybují v určitých vlnách. Poté, kdy lidé hledali něco nového, se mnoho z nich zase vrací ke klasice,“ komentuje situaci šéf bufetu Centrum. A pokud jde o ty studenty – mnoho z nich si jistě pamatuje situaci, kdy rovnou z prodlouženého večírku zamířil ráno v šest hodin do legendárního bufetu na teplou dršťkovou polévku nebo třeba kousek sekané.

Situace je o to smutnější, že dům s číslem popisným 7 má mimořádně dlouhou historii pohostinských služeb. Už v roce 1733 zde vznikla vinárna, později zde poskytoval nápoje i pokrmy hostinec U hroznu, na samém počátku 20. století zde po secesní přestavbě domu otevřel později velmi oblíbenou provozovnu řezník František Vymětal.

P.S. Provozovna byla naposledy otevřená v sobotu 24. března. Dnes, 26. března, jsou už dveře zamčené a za stoly v jídelně je jen a jen prázdno...