Minulý týden jsme přinesli sérii textů o nepříjemných novinkách v centru Olomouce, konkrétně o chystaném ukončení provozu tří oblíbených tradičních provozoven – železářství Norma, bufetu Centrum a steakové restaurace U kohouta. I když se jedná o celkem vzácnou shodu okolností, která jinak nemá ve středu města obdoby, vyvolávají u nás i u našich čtenářů takové zprávy pesimistické dojmy. Jak jsme se ale přesvědčili při dnešní procházce, s centrem Olomouce to vůbec není tak špatné, jak si leckdo po oněch článcích myslí.

Hledali jsme zajímavé a příjemné nové provozovny. (Nové ve smyslu posledních pár let, ne pár týdnů… ) V samotném centru města, tedy na Horním a Dolním náměstí a v nejbližším okolí, jsme napočítali například čtyři nová sympatická pekařství, tři nové indické restaurace, tři nové vegetariánské restaurace či třeba jednu restauraci nepálskou. Půvabná je zejména posledně otevřená vegetariánská restaurace na střeše vodních kasáren, tedy na místě, které bylo až do nedávna Olomoučanům absolutně nepřístupné. V pasáži mezi Horním náměstím a třídou Svobody lze ochutnat také mexické speciality a od nedávna mají kousek odsud i zajímavosti gruzínské kuchyně. Nedaleko od Horního náměstí je i skvělá tvarůžková cukrárna. Přímo na Horním náměstí vznikla před pár lety velká značková prodejna italských sýrů a nedávno hned vedle ní také speciální podniková prodejna olomouckých tvarůžků, na náměstí vznikly také dva nové stylové pivní bary či třeba jídelna pro vyznavače raw food. Ve Ztracené a na dalších místech fungují zajímavé podniky typu netradičního módního salonu, designového studia, stylového holičství pro pány hipsterského ražení a spousta dalšího. Na Dolním náměstí vloni otevřelo své brány dokonce nezávislé divadlo a kulturní scéna Na cucky, což je v dnešní době skutečně poměrně unikátní a obdivuhodný počin. Připomeňme ještě v souvislosti s končícími třemi legendami fakt, že v Ostružnické ulici dále funguje prodejna lahůdek a občerstvení dalšího z rodu Martinásků a na třídě Svobody je rovněž tradiční malé železářství Hampl. 

Na druhou stranu nelze opomenout fakt, že na Horním náměstí je už dnes opravdu poměrně velká koncentrace bankovních ústavů, k nimž zrovna před pár dny přibyla pobočka jedné stavební spořitelny. To nejsou právě typy podniků, které by zrovna oživovaly centrum města. Roste také koncentrace drogérií, což může působit dojmem, jako by si Olomoučané v centru města potřebovali hlavně vzít hypotéku a potom se jít osprchovat a navonět. Nepříjemné je i stěhování některých zavedených provozoven, jako jsou například prodejny mobilních operátorů, z náměstí a okolí do nedalekého nákupní galerie.   

Když to celé sečteme, vychází nám z toho, že v centru Olomouce přeci jen víc nového a zajímavého přibylo, než naopak ubylo. Problémem je spíš docela velká rychlost změn, kdy zákazník nemá úplnou jistotu, že najde v ulici stejné obchody, jaké navštívil před pár měsíci. Jistota, že svou oblíbenou prodejnu najdu tam, kde vždycky byla, je právě ten důležitý faktor, který odlišuje tradiční od krátkodobých projektů, a který může zákazníka lákat do centra, nebo jej v opačném případě spolehlivě odpuzovat.

A ještě pro úplnost dodejme, že konec provozu zmíněných tří tradičních olomouckých jistot nesouvisí tak moc s „hamižností“ majitelů nemovitostí ani s nejmenovanou obchodní galerií poblíž centra, jak zněly četné komentáře, ale daleko spíš s únavou mužů, kteří za vznikem tradičních podniků stáli. Jak poznamenal jeden z našich čtenářů, je to spíš taková „generační genocida“… A krom toho, ani v jednom případě ještě není úplně stoprocentně jisté, že to tyto olomoucké oblíbené firmy definitivně zavřou. Uvidíme, jak vše dopadne. :-)