Konec i začátek startovního pole ovládla v Olomouci elegantní ladná antilopa. Posledním mládětem roku 2018 i prvním mládětem roku 2019 se totiž stalo hříbě oryxe jihoafrického.

Do kolonky poslední přírůstek Zoo Olomouc v roce 2018 se zapsala 29. prosince samice oryxe Bedřiška. Jelikož samčí populace u oryxů si slávu nemohla nechat ujít, vyslala za ní na svět 1. ledna samce Matěje. „Vypouštění oryxů v olomoucké zahradě je závislé na počasí. Většinou k němu dochází v květnu, od října pobývají na zimovišti. S tím souvisí i březost samic a následné datum porodů – čím je tepleji a čím dříve oryxe můžeme vypustit ze zimoviště, tím dříve samice venku zabřeznou, a tím dříve se na zimovišti narodí mláďata,“ vysvětluje zooložka Libuše Veselá.

Olomoucká zahrada chová oryxe od roku 1973 a patří k nejúspěšnějším chovatelům této antilopy v Evropě. V roce 1975 získala i zvířata z odchytu v Namibii. Za celou dobu chovu až do 31. prosince 2018 zde došlo k 321 porodům, počet zvířat ve skupině byl 19. Mláďata narozená v zahradě na zimovišti poprvé spatřují krásy přírody na jaře, kdy je celé stádo po zimě vypouštěno do svého travnatého venkovního výběhu. V krátké době přichází samice do říje, většinou všechny zároveň, a vše směřuje k páření. Mláďata vytváří tzv. školky, jsou k sobě mnohem blíž než dospělí. V tomto výběhu mohou návštěvníci spatřit hvězdu. Tu tvoří oryxové, kteří leží zády k sobě a tím mají přehled o celém dění.

Tento poddruh africké pouštní antilopy zdobí jedinečná černobílá kresba, stejně jako typický úhoří pruh na zádech. Dlouhé rohy vzhled umocňují. Jejich skupiny čítají přibližně 15 členů, někdy se však stáda při svých dlouhých cestách za vodou a potravou setkají a dále pokračují v počtu až 200 jedinců. Ve skupině panuje přísná hierarchie. Výsostní postavení je dáno dominantnímu samci a dominantní samici. Oryxové se projevují tzv. distančním chováním, kterým si udržují vzájemný odstup. Porušují jej pouze v případě souboje, páření, či ve vztahu matka-mládě.

Samice rodí mládě odkládacího typu. V přírodě mládě odloží, aby se schovalo do bezpečí. Sama se však za ním nevydává. Svou pachovou stopou by mohla přilákat predátora. Několikrát denně mládě bučením přivolá, nakojí jej, olíže mu konečník, čímž ho přiměje k vyměšování a nakonec ho dokonale očistí, aby ho případný predátor nevyhledal podle pachu. Poté malý oryx sám odchází zpět do úkrytu. Má-li dostatečný příjem mléka a péči samice, první dny se téměř nehýbe, leží při zemi, s hlavou přitisknutou k zemi a s ušima ke krku, vypadá jako hromádka písku, působí tak velmi nenápadně. 

Foto: Zoo Olomouc/ M. Kořínek