Když se daří, tak se daří! V olomoucké zahradě se lemurům kata daří skutečně výborně. K mláděti, které se narodilo letos 5. března, přibylo 28. března další. „Rodiči jsou samec Taťka, samice Ambia a Bakaka. Celkem tak ve výběhu skotačí sedm lemurů,“ popisuje vývoj ve skupině zoolog Jitka Vokurková. Deštivé a chladné počasí však neumožňovalo jejich pobyt venku, a tak se ve světle kamer, fotoaparátů a zájmu návštěvníků hřáli až od pátku.

Olomoucká zoo chovala lemury kata v letech 1990-1993, konkrétně pár ze Zoo Lešná. Tato zvířata se však nikdy nemnožila. V roce 2002, v době povodní v městě sta věží, pouze poskytla dočasný domov 7 samcům ze Zoo Praha. Zlomový se stal až rok 2012, kdy došlo k otevření chovného centra. 25. 4. 2012 ze Zoo Ostrava přicestovaly tři samice - Menatra, Tonga a Ambia. Na samce Samba ze Zoo Opole si musely počkat do 12. června 2012.

Král Jelimán, byť byl z počátku spíše Jelimánem než králem, ale nakonec pochopil, co se od něj očekává, překonal jazykovou bariéru, oplodnil všechny samice současně a následující rok se olomoucká zoo dočkala prvních tří mláďat. Od té doby se zde tito lemuři pravidelně rozmnožují a k dnešnímu dni se zde narodilo celkem dvaatřicet mláďat.

Lemur jako naříkavý duch mrtvých

Lemur kata obývá výhradně ostrov Madagaskar, kde žije v početných skupinách až o 30 členech, kterým velí dominantní samice. Mezi jeho typické znaky patří dlouhý pruhovaný ocas, kterým udržuje rovnováhu při skocích, a většina z nich, byť ne všichni, se na něm pyšní 13 černými a 13 bílými pruhy. Pohybuje se převážně v korunách stromů, a je oproti jiným lemurům aktivní ve dne. Živí se zejména lesními plody, ovocem, semeny a výhonky stromů, či hmyzem. Samice je schopná oplodnění pouze 3 dny v roce. Mládě se drží nejprve na břiše matky, po dvou týdnech přesedlá na matčina záda. Samice kojí cca 5 měsíců. Evropská asociace zoologických zahrad (EAZA) uvádí v rámci chovu v 205 zoo 2150 kusů. Většině poloopic kvůli kácení deštných pralesů doslova mizí domov před očima a stávají se tak nejohroženější skupinou primátů na světě, na prahu vyhynutí.

Staří Římané nazývali duchy zemřelých "lemuros“. První Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy, připomínající lidský nářek, dali jejím původcům právě toto jméno. Slovo "lemur" tedy znamená "noční putující duch". Lemuři mívají problémy s termoregulací. Za chladného počasí se k sobě tisknou, aby se zahřáli. Po ránu se snaží ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky, sedávají otočení k vycházejícímu slunci s rozpaženými horními končetinami. U lemurů dochází k samočinnému upínání šlach, proto, když ohnou loketní, či kolenní kloub, automaticky se končetinami přichytí větve.

Foto: Zoo Olomouc/ Milan Kořínek