Nejnovější vzácné mládě v Zoo Olomouc vyžaduje péči jako lidské novorozeně

On z Jekatěrinburgu, ona z Prahy. V Zoo Olomouc se jejich láska zpečetila. A 26. března se jim narodil vzácný tvor, v cestopisech Emila Holuba nazývaný kuťoš, ve svahilštině kukukifiku, neboli hrabáč kapský! Péče o něj v Zoologické zahradě Olomouc se dá připodobnit k té o lidské novorozeně. Zvážit, změřit, umýt, naolejíčkovat, nakrmit a spát…

„Matka je výborná. Z počátku mládě její mléko nesálo. Nechala si jej odstříkávat od našich šikovných ošetřovatelek, které nový přírůstek olomoucké zoo trpělivě přikládaly. Po patnácti dnech se mládě napilo od matky poprvé. Ve 3 týdnech již pije od matky převážně, což je pro nás po mnoha probdělých nocích a každodenní péči s nejistým výsledkem ta největší radost,“ dodávají Pavel Vidlář a Libuše Veselá.

Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně pětadvacet evropských zoo, přičemž odchovávat jej dokáže sedm zahrad.

Když se podaří odchovat mládě, je to malý zázrak. Matka jej může zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky, důvodů nezdaru může být hned několik. V Čechách bychom se s ním setkali v Praze, Plzni, Dvoře Králové a v Olomouci. Olomoucká zoo chová hrabáče od roku 2017. První mládě se narodilo 26. března 2020.

S tímto savcem se můžeme setkat v Africe, na jih od Sahary. Dospělý hrabáč váží zhruba 60 kilogramů, dožívá se přibližně 20 let. Jeho biorytmus je oproti lidskému obrácený. Hrabáč přes den spí a aktivuje za soumraku, kdy běhá po krajině a vyhledává termity. Pomocí silných drápů rozhrabává termitiště a termitů samotných se zmocňuje lepkavým jazykem až 30 centimetrů dlouhým a zpracovává je pomocí plochých zubů, které nemají kořeny a stále dorůstají. Tuto potravu je v zajetí podobně jako u mravenečníků nesnadné nahradit. Do jeho jídelníčku v zoo patří jemně rozmixovaná kaše z vařeného masa, granulí, žloutků, mrkve, banánů, rýže. Tou pochoutkou jsou však mouční červi.

Tento zavalitý, téměř lysý savec, jehož tělo pokrývají řídké štětinky a končetiny jsou zakončeny dlouhými drápy, s ocasem klokana, protáhlým prasečím rypáčkem a ušima zajíce vypadá, jakoby si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. Varlata mají samci uložena v dutině břišní, tudíž je nesnadné určit pohlaví. K němu je tedy nutná analýza DNA. Uši dokáže sklopit podél hlavy a činí tak převážně ve spánku.