V úterý ráno se na radnicích, krajských úřadech a v soukromých firmách, celkově na asi čtyřiceti místech v Čechách a na Moravě, objevili policisté uniformovaní i v civilu. V médiích okamžitě vypukla informační smršť o údajných raziích, zadržování počítačů a podobné fantastické zprávy. Situaci ihned využilo přinejmenším jedno opoziční hnutí ke kritice radnice, aniž by byl znám jakýkoliv výstup. Ve skutečnosti nebyl nikdo obviněn ani vyslýchán, zabaven nebyl žádný počítač s výjimkou jednoho rozbitého, který nešel spustit. Zvenčí to přesto vypadalo dramaticky. Jak tuto situaci vnímal a prožíval primátor Olomouce Martin Major? A co si o tomto způsobu vyšetřování myslí?

V úterý ráno vám nezačal den právě standardně. Do práce s vámi jel policista. Jak jste to vnímal?

Ráno jsem zavezl syna do školky a jel na radnici. Mezitím mi volala policie. Z radnice jsem už vezl ve svém voze jednoho policistu, protože část dokumentů, která je zajímala, byla na magistrátu v Hynaisově ulici, kam jsem měl namířeno. Choval se korektně, příjemné to samozřejmě nebylo.

Co po vás vlastně chtěli?

Obrátili se na mě jako zástupce statutárního města Olomouc, abychom jim poskytli součinnost. S tím samozřejmě nemám problém, jen jsem se divil té formě.

Řekli vám, oč se vlastně jedná?

Naplno ne. Vysvětlili, že si potřebují z vybraných počítačů zkopírovat dokumenty a e-maily. Mezi řečí pak několikrát padlo, že se jedná o velkou akci, která se nemusí týkat našeho magistrátu, a že jde o téma integrovaného operačního programu, který administrovalo ministerstvo vnitra. Já jsem byl nejdřív hodně zaskočený a překvapený, posléze pak rozzlobený. Okamžitě mi došlo, že i když vyšetřování bude mířit někam nahoru, do Prahy, výsledky se dozvíme třeba za půl roku, zatímco okamžitý stín a ostuda padá na nás. Což mi vážně velmi vadí, nejen proto, že za devět dní po zásahu jsou volby, ale i principiálně.

Můžete za sebe říct, že jste si jist čistotou svého počínání?

Naprosto. Totéž podle mě platí i u ostatních. Kolega náměstek, v jehož gesci byly příslušné programy, mě ubezpečil, že tam byla natolik přísná a zevrubná kontrola, že ani kdybychom teoreticky chtěli, na naší úrovni žádné nekalé jednání prostě proběhnout nemohlo. Problém musí být jinde, čemuž nasvědčuje i řada dalších indicií.

Například?

Softwarová firma, kterou souběžně s námi kontrolovali, se neúčastnila žádného našeho výběrového řízení. Nasvědčovalo tomu ale i to, co říkali sami policisté. Prostě jen chtěli získat nějaké podklady. Pro ně si ale mohli přijít třeba v civilu, nemusela to být taková monstr akce. Za půl roku se ukáže, v lepším případě, že viníkem je nějaký úředník z ministerstva a nějaká firma. V horším případě, což vidíme zřetelně například na slavné Nagygate, se nestane nic, nic se neprokáže, nevysvětlí…vše vyšumí. A jednoznačný hmatatelný výsledek? Dramatický zásah do nejcitlivější části předvolební kampaně ve městech, která nakonec s případem nebudou mít nic společného. Co si pak na kom vezmeme?

Jak to tedy vnímáte?

Jako nebezpečnou hru. Hodně nebezpečnou, takovou hru, která chce změnit dosavadní systém fungování České republiky. Silně mi to připomíná některé postupy, známé třeba z filmu Kladivo na čarodějnice. Kněz na začátku se vlichocuje hraběnce, že vyčistí její panství od čarodějnic, které spolu s ďáblem mají na svědomí špatnou životní úroveň v kraji. Přesvědčí ji, že je nutný nejpřísnější postih, a tak nechá zavolat zprofanovaného brutálního inkvizitora Bobliga z Edelstadtu. A co se děje u nás? Nejdřív se lidem postupně vnucuje obecná představa, že se máme mizerně, že je země rozkradená, že co politik, to darebák a zloděj. Bez ohledu na to, jaká je reálná situace. Skoro každý člověk má větší či menší tendenci být za každé situace aspoň trochu nespokojen, a když se na tuhle strunu cíleně hraje, funguje to. Vzápětí na to přijde nabídka údajného léku – policejní zásahy, vyšetřování, dehonestování politiků. To vše za potlesku části obecenstva, které moc rádo vidí jednoduše označeného viníka. Nevadí, že se po měsících a letech vyšetřování ukáže, že vina taková nebyla a že zásah byl zcela nepřiměřený. Dav dostal krmení, čarodějnice je upálená, politik odstraněný.

Je to podle vás něco nového?

Vnímám to tak. Volby pomalu ztrácejí v této atmosféře smysl. Jedna strana bojuje standardními metodami, tedy reklamou, mítinky, komunikací s voliči. Druhá strana podprahovým působením na emoce, vyvoláváním strachu, manipulací s veřejným míněním, a nakonec i policejními složkami. Zvolené reprezentace jsou od počátku kritizovány, jejich mandát zpochybňován. Tohle je útok na základní principy zastupitelské demokracie. Nezáleží na tom, kde je pravda, ale na tom, co se jak veřejnosti podá. Hranice už stojí, teď jenom sehnat příslušné čarodějnice, zapálit, a bude líp. Tomu se snadno věří, i když to je nesmysl a podvod na realitě. To se ovšem ukáže vždy až po čase, ne hned. Když v Losinách upálili desítky nevinných lidí, životní úroveň poddaných se asi reálně nezlepšila. Lidé ale měli viníka, na kterého si mohli ukázat prstem. Ďábla. Čím abstraktnější takový viník je, tím lépe. Nepřiznává se čarodějnice? Ani na skřipci? Ovládl ji duch němoty. Tak to jen potvrzuje, že je to čarodějnice! Říká politik, že nemá ponětí, oč v té či oné razii policistům jde? Lže, určitě kradl, a teď ať shoří! Obecná nechuť k politice, nedůvěra ve společnost, to je ideální půda pro tyhle čarodějnické procesy.

Nemáte na té atmosféře jako politici podíl i vy?

Máme, samozřejmě. Každá politická reprezentace má svůj díl odpovědnosti za stav společnosti. Já jsem ale konkrétní člověk. Chtěl bych pykat za věci, které jsem spáchal, a ne být dehonestován za nějaké abstraktní domněnky na základně mediálního divadla. Jedna věc je odpovědnost za náladu ve společnosti, druhá pak zneužívání a podporování toho nejtemnějšího, co je v lidských myslích, vytváření obecně špatné nálady. To je pekelně nebezpečná hra, která se vymstila nejen ve filmu Kladivo na čarodějnice. Známe to z dvacátého století.