My nejsme Putinova východní Evropa, vzkázali lidé americkému konvoji

Zhruba pět stovek lidí se sešlo na mostě nad obchvatem mezi olomouckými částmi Nedvězí a Nemilany a v blízkém okolí. Dalších pár set čekalo na parkovišti u Olympie. Průjezd amerického vojenského konvoje, který se přes Českou republiku vrací z Pobaltí do Německa, byl pro mnoho Olomoučanů víkendovou událostí číslo jedna. "Nejsem fanatický příznivec Američanů, za normálních okolností bych sem možná ani nešel, ale vyprovokovaly mě ty neomalené aktivity proruských skupinek. Nechci, aby nás Evropa a američtí spojenci museli vnímat jako nějakou putinovskou východoevropskou kolonii," uvedl jeden z účastníků akce Tomáš Drahozal. Podobně dost možná smýšlela i většina ostatních. 

Atmosféra na mostě či u blízké čerpací stanice byla poklidná a příjemná. Překvapen by byl ten, kdo by čekal setkání nějakých militantních a nekritických obdivovatelů armády Spojených států, zastydlých kovbojů v kloboucích s liščím ohonem či zapřisáhlých antikomunistů. Desítky a desítky zcela běžných lidí s úsměvem trávily hodiny v mizerném větrném počasí přátelskými rozhovory, fotografováním, sháněním informací o tom, kde zrovna američtí dragouni jsou, a samozřejmě i vyhlížením, kdy už ten konvoj konečně přijede. "Čekám tu asi od třičtvrtě na dvanáct, je mi celkem zima, mám v sobě dvě kafe, ale chci vydržet. Tohle stojí za to, jsem rád, že tady můžu být," popsal své rozpoložení Petr Řípa ve chvíli, když bylo už po čtrnácté hodině a konvoj stále nikde. Mezi hloučky lidí bylo k vidění také několik olomouckých politiků, třeba zastupitel a bývalý náměstek primátora Jan Holpuch či někdejší primátor a dnes poslanec Martin Novotný. Vidět zde bylo možné jak malé děti, tak i seniory. Z aut, projíždějících celou  dobu pod nadjezdem, se občas ozývalo troubení na pozdrav či bylo vidět mávající ruce. Prostě celkem fajn happening, až na to počasí. 

První část konvoje se konečně objevila zhruba ve čtvrt na tři. Radost přihlížejících a mávání vojáků na projíždějících vozidlech působily po těch hodinách čekání skoro jako sen. Během několika málo minut bylo po všem a vojenská auta i řada asi dvaceti motorkářů na silných strojích pryč. Mimochodem, kolona projela zcela bez rámusu a bez kouře, což hezky ilustrovalo, jak nesmyslná byla některá varování, že "konvoj určitě poničí české silnice a zamoří krajinu". Kdo kdy zažil průjezdy sovětských kolon českou krajinou, ví své... Poté se větší část přihlížejících vydala do teplejších míst, přibližně stovka až dvě stovky na místě čekaly další hodinu a půl na druhou část dragounského konvoje. 

Pozitivním dojmem působilo i to, že nedocházelo k žádným konfliktům (pár odpůrců průjezdu amerických vojáků se prezentovalo vulgárními transparenty pouze na mostě u Vsiska), lidem nevadilo ani dlouhé čekání, a fungovala zde i jakási dobrovolná organizace - svolavatel akce s dalšími uklízeli kelímky od kafe a ti, kdo přišli pěšky, měli možnost využít dopravu osobními auty k supermarketu Terno. 

"Inspirovala mě zhoršující se situace v Evropě," uvedl svolavatel akce Vladislav Raclavský. "Moskva cíleně podněcuje agresivní atmosféru, na Ukrajině proti sobě bojují lidé, kteří by ještě nedávno byli schopni spolu normálně komunikovat, a tohle rozdělování veřejnosti se, samozřejmě v jiném měřítku, děje i u nás. Ještě před pár lety jsme žili v klidu, bylo nám dobře a nikoho nenapadlo pořádat demonstrace pro nebo proti NATO. Teď je ale situace úplně jiná." Jak dodal, podstatné podle něj je, jak se k situaci budou stavět občané. "Nejde teď ani tak o to, co máme nebo nemáme čekat od politiků. Důležité je, co uděláme my, občané, jak se my budeme k aktuálnímu dění stavět," řekl Vladislav Raclavský. S ohledem na to, kolik stovek lidí strávilo valnou část neděle mnohahodinovým čekáním jen na to, aby mohli zamávat několika jedoucím obrněným vozidlům, a to bez jakékoliv veřejné mediální kampaně nebo snad z donucení, lze akci považovat nepochybně za vydařenou.