Radnici dnes rozzáří modrá barva. Připomene tak den autismu

Modrá je barvou komunikace a sebevyjádření. A právě to je oblast, s níž mají velké potíže lidé s autismem. Pojďme si společně v modrém připomenout fakt, že se každé 80. dítě rodí s poruchou autistického spektra, a že to, co lidé s autismem a jejich rodiny potřebují nejvíce, je porozumění a podpora. Už podruhé se proto zapojí olomoucká radnice do připomínky Světového dne autismu. Nejviditelnějším symbolem této akce bude dnes večer modře zářící radnice. 

„Jsem velmi rád, že se Olomouc zapojuje do programu ke světovému dni autismu. Takovéto akce jsou nejlepší příležitostí, jak poznat odlišnost každého z nás a pozitivní stránky jinakosti, kterou lidé s touto formou poruchy představují,“ komentuje zítřejší akci náměstek primátora Pavel Urbášek. „Zapojujeme se do akce tak, že bude modře nasvětlená radnice, konkrétně radniční věž, renesanční lodžie, obřadní síň a vstup do radnice. Jedná se o netradiční a zajímavou akci, která pomůže zvýšit povědomí o této nemoci, a současně jde i o netradiční oživení veřejného prostoru v centru města,“ doplňuje vedoucí oddělení kultury Radim Schubert.

„Den autismu je dobrou příležitostí poznat, že i přes odlišnosti toho máme hodně společného,“ říká Markéta Jandeková, předsedkyně a vedoucí občanského sdružení Jdeme autistům naproti. „Srdečně vás v tento den zveme na 17,30 do Kina Metropol, kde proběhne promítání série pohádkových příběhů. Celá projekce bude speciálně upravena pro děti s autismem, a to tak, že ozvučení i osvětlení sálu bude ztlumeno, z důvodu smyslových obtíží, které lidé s autismem většinou mají. Vstup na promítání je  zdarma!“

Jak dále vysvětluje Markéta Jandeková, člověka s autismem většinou na první pohled nepoznáte, „odhalí“ jej teprve odlišné chování jej odhalí. Pro neznalé okolí je dítě s autismem často označováno přídomky jako nevychované, dospělý bývá nazván netaktním, protože zejména sociální situace řeší velmi těžkopádně. Lidí s autismem ale není třeba se bát, je důležité naslouchat jejich průvodcům, což bývají většinou jejich rodiče, nebo osobní asistenti, kteří tlumočí potřeby a pocity často nemluvícího dítěte, či dospělého.

Podrobnosti se dozvíte na www.jan-olomouc.cz