Sobotní bitva na Nové Ulici, nedělní průjezd vojenské kolony městem a přehlídka na Horním náměstí... Víkendové vzpomínání na konec války je za námi. Jaké bylo, co se povedlo a co ne? Kdo se vypravil na obě akce, nejspíš nelituje. Stoprocentně spokojené byly děti, protože vidět tolik vojáků, tanků a letadel pohromadě, to se moc často nepoštěstí. Ve svém živlu byli i fandové vojenské techniky, protože přinejmenším některé ze strojů byly opravdu velmi vzácné kousky. Méně nadšení byli asi běžní diváci, kteří se v sobotu vydali na bitvu u Fortu XIII Nová Ulice a očekávali vizuálně strhující podívanou.  

Sobotní rekonstrukce bitvy byla věrná historicky, ale nepříliš záživná divácky. Stovky či tisíce přihláížejících si nejprve vyslechly důkladný historický exkurz do posledních dnů války. Informace o tom, kolik dělostřeleckých granátů dopadlo do Dobrovského ulice, že na kraji Olomouce se propadl jeden z mostů pod tíhou tanku T34 s československou posádkou, jak se bojovalo o mosty přes Moravu, jak Němci vyhodili do povětří tribunu Androva stadionu či ze kterého palebného postu vystřelil německý dělostřelec, který zapálil jednu z věží baziliky na Svatém Kopečku, dovolovaly udělat si velmi živý obrázek o tom, jak konec války probíhal na důvěrně známých místech. Když ale konečně začala samotná bitva, či spíše potyčka, kterých se při ústupu německých vojáků na západ odehrávaly na našem území desítky, byla část publika zklamaná. Jelikož se nesměla využít ohromná volná plocha osetého pole před pevností, odehrávaly se boje daleko na staré prostějovské výpadovce nebo sice u pevnůstky, ale stranou diváků. Jednoznačně nejlepší výhled tak lidé měli na dvojici letounů Zlín, která představovala bojující německý Messerschmidt a sovětský Lavočkin. Rudoarmějec vydatně bombardoval ustupující německou techniku, oba piloti předváděli odvážné střety a stroje létaly tak nízko nad hlavami diváků, jak to jen šlo, takže vystoupení letadel sklidilo největší úspěch. Samotné pozemní boje si ale museli někteří diváci na méně exkluzivních místech do značné míry domýšlet, protože špatný výhled jim prostě nic jiného nedovolil. 

Scénář bitvy? Němci ustupují z Olomouce na západ, snaží se udržet koridor pro další a další vojáky i německé úředníky a další civilisty, kteří nechtějí padnout do rukou rudoarmějců. Vezou s sebou i zajaté československé povstalce či rukojmí. Ty potom u pevnůstky nelístostně popraví, což se rozhodně nelíbí zejméně dětským divákům. V dálce se objevují pronásledovatelé - především obávané tanky T-34. Německou kolonu sem tam "kropí" malými bombami a dávkami z palubních kulometů ruský stíhač, on sám má ovšem po chvíli co dělat s jedním z posledních letuschopných messerschmidtů, který vzlétnul z neředínského letiště. Efektní souboje ve vzduchu končí sestřelením Němce a poškozením ruského letounu, který mizí kdesi za frontou. Rudá armáda nakonec s pomocí československých vojáků obklíčí zbytek německých jednotek, a kdo není zastřelen, je zajat. Ozývá se potlesk, ne však takový, jaký by si nejspíš pořadatelé za určitě dlouhou a náročnou přípravu zasloužili. Podíl těch, kteří z bitvy moc neviděli, je mezi diváky přeci jen veliký.  

Profesionální i amatérští historici si ovšem přišli na své. K fortu dorazily legendární tanky T-34, německý stíhač tanků Hetzer, obrněná i nákladní vozidla a množství jeepů, GAZů a německých terénních vozidel. K vidění byla nejen originální historická technika, ale i unikátní repliky. Tak třeba tančík Praga AH-IV-R v rumunských barvách. Maličký průzkumný tank pro dvoučlennou posádku, vyráběný československou firmou Praga ve 30. letech, jsme exportovali například do Švédska a také do Rumunska. Rumunská armáda jej ještě jako spojenec nacistického Německa využila v bojích na východní frontě, ocitly se až u Stalingradu a také v bitvě u Charkova, a poté, co se v Bukurešti změnil režim a Rumuni se přidali ke Spojencům, se tento tančík dostal zpět do Československa při osvobozovacích bojích na jaře 1945. Na světě už údajně neexistuje jediný kus tohoto zajímavého stroje, a replika, která byla k vidění v Olomouci, je jediná svého druhu. Kromě tohoto stroje mohli lidé obdivovat i další vozidla, nechávali se fotit s vojáky v uniformách, přičemž nedělali rozdíl mezi chrabrými rudoarmějci a zákeřnými vrahy z wehrmachtu...  

V neděli pak část vojáků i techniky dorazila na Horní náměstí. Také zde byly stovky zvědavých Olomoučanů, i zde zahřmělo několik výstřelů (samozřejmě méně než u fortu na Nové Ulici) a dostavil se dokonce i zmiňovaný unikátní obrněný trpaslík v rumunských barvách. Před radnicí začala také výstava autentických fotografií ze dnů osvobozování a na nádvoří radnice se lesknou nově vypulírované a restaurované pamětní desky se jmény českých radních, kteří zemřeli v koncentračním táboře Terezín. 

Takto si tedy Olomouc připomněla 70 let od konce války. Oslavy pokračují i příští víkend. 

Foto: Olomoucký REJ a Informační centrum Olomouc/Jan Andreáš