Roh Ostružnické a Pekařské ulice někdy na začátku 20. století. Velká prodejna drogerie, spousta lidí, nezvyklý směr tramvajových kolejí. Půvabná historická fotografie ukazuje spoustu rozdílů, k nimž za více než sto let v Olomouci došlo. A ne všechny jsou pro Olomouc zrovna lichotivé. 

Dominantním prvkem snímku je drogerie Antonína Vydržela, kolem níž stojí více než dvě desítky obyvatel města. Takový obrázek dokáže vypovědět množství informací. Na začátku století žilo v Olomouci kolem dvaadvaceti tisíc obyvatel. Asi 12 tisíc z nich byli Němci (či osoby německého obcovacího jazyka), zhruba 6700 česky hovořících a 3 až 4 tisíce vojáků. Snímek o všech těchto aspektech vypovídá zcela dokonale. Na prodejnách vidíme české i německé nápisy, byť zrovna na drogerii převažují české. Dvojjazyčnost v těchto případech nebyla urážkou ani pro jednu z obou hlavních národností, ale ryze praktickým počinem. O pár desítek let dříve bylo českých živnostníků ve městě opravdu pomálu, touto dobou se už ale velmi směle poměřovali se zkušenějšími německými kolegy (či konkurenty). Používání obou jazyků bylo v dané situaci i pro česky hovořící Olomoučany přirozené, protože peníze měly stejnou hodnotu od českého i německého zákaznictva. Český obchodník v Olomouci se bez němčiny neobešel.

Další zajímavostí jsou uniformy. Ze třiadvaceti postav na snímku je přinejmenším pět vojáků a jeden muž v jiné, snad drážní či poštovní uniformě. Tento poměr velmi trefně odpovídá poměru vojska mezi olomouckými obyvateli. 

Unikátem je vedení tramvajových kolejí. Ano, tramvaj jezdila od 1. dubna roku 1899 přes Ostružnickou ulici na Horní náměstí, kde se pak dělila do dvou směrů - na Novou Ulici k Zemské nemocnici a do Neředína. Tuto trasu přestalo město využívat teprve v letech 1954 až 1955, poté byly koleje vedeny dnešní Pekařskou ulicí. Tramvajová trať tehdy byla jednokolejná, tramvaje jedoucí opačným směrem se musely vyhýbat na některém z nemnoha výhybišť. 

Samo o sobě je poučné a nepříliš lichotivé i srovnání stejného místa tehdy a dnes. Dnešní fotografii jsme pořídili chvíli před polednem ve všední den, a pro jistotu jsme ji zkusili upravit i do černobílé verze, která mnohdy působí elegantněji. Ale ouha, ať už v barvě či v ČB provedení, stále vychází dnešní stav na pohled hůře než ten před jedním stoletím, alespoň tedy dle našeho mínění. Lidé žádní, stav fasády horší, o eleganci a úrovni výkladních skříní a nápisů nemluvě. Nemilé srovnání, co říkáte? 

Historická fotografie pochází ze soukromé sbírky, děkujeme tímto za zapůjčení!