Takovou stavbu tehdy na celé Moravě nikdo neviděl. Dóm svatého Václava, který někdy kolem roku 1104 založil olomoucký a později český kníže Svatopluk, dělal čest svému postavení - byl katedrálním kostelem olomouckých biskupů a součástí hradu olomouckých Přemyslovců. Dominantou trojlodní románské baziliky tehdy byly dvě vysoké hranolové věže, které musely být v rovinaté krajině vidět už z velké dálky. Dlouho se soudilo, že věže nechal zbourat při regotizaci v letech 1883 až 1893 Gustav Meretta. Není tomu tak - zdivo z nejstarších věží zde stojí dodnes a vidět jej můžete i vy!

Vycházky s historickým spolkem Durancia v poslední době otevřely cestu zájemcům o olomouckou historii i do průčelí svatováclavské katedrály. Zde se návštěvník může na vlastní oči přesvědčit, že zdivo z počátku 12. století arcibiskupský stavitel a architekt Meretta snést nenechal, ačkoliv mu to ve 20. století leckteří kunsthistorici přičítali a vyčítali. Původní románské věže až do výšky druhého patra zůstaly uvnitř novogotického průčelí, které je defakto obklopilo další vrstvou zdiva. Z větší části je zatím zakrývá novodobá omítka, na místech, kde se už odloupla nebo kde někdo prováděl sondy, je však vidět klasické románské kvádříkové zdivo. To se totiž na první pohled liší od zdiva z pozdějších stavebních slohů tím, že je uspořádanější a že kameny v každé jedné řadě jsou stejně vysoké, řady navzájem se ale výškou kamenů liší. Ve stěnách je na některých místech patrné i pískovcové ostění původních oken či průchodů. 

Románské zdi původních věží spolu s nádherným palácem biskupa Jindřicha Zdíka z poloviny 12. století a s dosud neprobádanou románskou kryptou tvoří tedy nejstarší dosud zachované části baziliky, kterou nechal vystavět jeden z nejenergičtějších vládců Olomouce a olomouckého údělu kníže Svatopluk. Chcete-li se na tuto část olomoucké historie podívat, stačí si vybrat některý z termínů prohídek, které spolek Durancia na svých stránkách nabízí. Kromě samotných věží se podíváte i do historických střešních krovů nad hlavní gotlické trojlodí katedrály. 

Katedrála prošla mnoha stavebními etapami a proměnami

Nová sídelní kostel olomoucké diecéze založil někdy po roce 1100 olomoucký údělný kníže Svatopluk. Dokončení stavby se tento ambiciozní vládce nedočkal, byl roku 1109 zavražděn při tažení do Polska. Románskou katedrálu vysvětil roku 1131 věhlasný olomoucký biskup Jindřich Zdík, úplně dokočena byla asi o deset let později. Metropolitní kapitula se pak přestěhovala od prvního biskupského kostela svatého Petra, který stával v dnešní Křížkovského ulici, právě sem k nové katedrále. 

Krásný komplex katedrály a biskupského paláce dostal první úder roku 1204, kdy došlo k velkému požáru. Další požár roku 1266 už katedrálu natolik poškodil, že jej tehdejší biskup Bruno ze Schauenburku nechal přestavět v gotickém slohu. Z původní románské stavby přečkaly právě dvě průčelní věže a také biskupský palác, který byl později přeměněn na scholasterium čili školu. Další škody katedrále způsobili při tahanicích mezi biskupem a markrabětem Joštem jeho vojáci, kteří kostel v letech 1365 a 1380 podpálili. V 16. století ke katedrále přibyl nejprve renesanční presbytář (1515), který nechal přistavět biskup Stanislav Thurzo, a posléze se po staletích poprvé výrazně změnila i podoba průčelí, když biskup Stanislav Pavlovský nechal uprostřed mezi dvěma románskými věžemi přistavět třetí věž renesanční (1589-95). 

Biskup a kardinál František Dietrichštejn pak v roce 1617 nechal místo poškozeného Thurzova menšího presbytáře postavit obrovský barokní presbytář, vůbec největší v českých zemích. Průčelí katedrály zůstalo beze změn. Naopak osudným se mu stala bouřka v únoru roku 1803. Do průčelí udeřil blesk a následný veliký požár zničil horní části všech tří věží. Arcibiskup a kardinál Antonín Theodor Colloredo-Waldsee nechal poškozené průčelí přestavět v klasicistním slohu, přičemž vznikla poněkud nevzhledná stavba, které s celkem katedrály příliš nesouzněla. S tím nebyli Collloredovi nástupci moc spokojeni, a od poloviny 19. století už zvažovali velkolepou přestavbu katedrály v duchu triumfálního neogotického slohu. První záměry ještě nevyšly a nám z nich zůstaly jen plány architekta von Lipperta z roku 1862. Kardinál Bedřich z Fürstenberka nakonec přeci jen prosadil přestavbu, a to v letech 1883 až 1893 podle návrhu stavitelů Gustava Meretty a Richarda Völkela. 

Jejich projekt dodal průčelí dómu jeho dnešní velkolepé vzezření, nad nímž nejeden turista vydechne úžasem. A jak se nyní ukazuje, ani přitom nedošlo k nevratné škodě, tedy ke zničení pozůstatků oněch nejstarších románských věží z doby založení chrámu. Neogotické průčelí totiž Meretta předsadil asi o jeden a půl metru dopředu a starobylé zdivo zachoval. Jen se na něj musí zájemci jít podívat dovnitř stavby...