Trochu stranou hlavní trasy mezi Radíkovem a Posluchovem je neobvyklé místo se zvláštní atmosférou. Jmenuje se Zdiměř, a kromě půvabného starého stavení, prý někdejší Johnovy hájenky, tady najdeme skupinu různých druhů dubů s neobvyklým pomníkem.

Uprostřed oné doubravy působí poněkud záhadným dojmem dvojice kamenů s nepříliš čitelnými a srozumitelnými nápisy. Dvojice velkých břidlicových desek stojí na nízké kamenné mohyle. Co má tohle místo připomínat a jak souvisí s dějinami Moravy a dějinami Olomouce? 

Nápis na větším kameni, který je opravdu špatně čitelný, rozluštíme po důkladnějším prozkoumání tato "slova": 

PRINCEPS JOANNES

QUERCETUM
AD XL. ANNUM REGIM.
JUBIL. 12. NOV. 1898

Na menším kameni, který stojí v popředí, je pak tento jednodušší a čitelnější nápis:

L. JÄHR.

REG. JUBIL.

MCM.VIII

Kombinace latiny, němčiny a římských i arabských číslic působí na laika více méně nesrozumitelně. Zkratky JUBIL. či REG.nabízejí vysvětlení skrze nějaké výročí něčího panování. No jistě, zaraduje se historik - amatér, vždyť v prosinci roku 1898 slavila celá monarchie padesáté výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn, který se mimochodem odehrál v Olomouci. Ale pozor, tady se nepíše nic o prosinci, ale o NOVemberu, tedy listopadu, a řadová číslice XL znamená nikoliv padesáté, ale čtyřicáté výročí. A navíc se zde píše o nějakém knížeti Janovi (Princeps Joannes). Jak to tedy s těmito pamětními kameny je, pokud nepřípomínají slavného Franze Josefa, ale jiného panovníka? A vůbec, copak tady, v Olomouci a na Moravě, mohl v té době žít či působit ještě nějaký jiný panovník, který slavil výročí nástupu na trůn? Ano, mohl! 

Pro vysvětlení si dovolíme použít zasvěcený text Marka Bohuše, který vyšel na stránkách obce Hlubočky: 

Jubilejní kámen ve Zdiměři

Jaké je sdělení onoho textu? Větší, starší a hůře čitelná deska v pozadí říká: Doubrava knížete Johana k oslavě čtyřicátého výročí vlády, 12. listopadu 1898. Menší deska v popředí, která je kamenicky důkladněji zpracovaná, hlásá: padesátileté jubileum vlády 1908. Jde tedy o jakýsi doplněk - aktualizaci z doby před více než sto lety. Kdo byl kníže Johan a proč ona doubrava?

Jan II., jinak též Jeho Jasnost Johan II. (Maria Franz Placidus), suverénní kníže a vládce domu Lichtenštejnů, vévoda Opavský a Krnovský, hrabě z Rietbergu, rytíř řádu zlatého rouna atd. žil v letech 1840 až 1929 a vládl po dlouhé období 1858 až 1929. Přes 70 let vlády je doba, kterou překonal i rakouského císaře Františka Josefa I. (1848 - 1916), jenž vládnul „jen” 68 let. Narodil se v Lednici, umřel na zámku ve Valticích a pochován je v rodinné hrobce ve Vranově na Blanensku, tradičním místě odpočinku Lichtenštejnů.

Vidíme, že tento rod je s našimi zeměmi úzce spjat. Na Moravě, ve Slezsku a v Čechách, ale i v Dolních Rakousích, Salcbursku a Lichtenštejnsku mu patřilo třicet jedno panství.

Značnou část z nich rod pozbyl po roce 1918, kdy Československo neuznalo suverenitu Lichtenštejnska a jeho vládnoucímu rodu odmítlo po pozemkové reformě jakékoliv kompenzace. Po druhé světové válce byl konfiskován veškerý majetek rodu v ČR, což představovalo dvě třetiny plochy původního panství.

Lichtenštejnský les v okolí Lošova a Posluchova

Některé domény se nacházely také na střední Moravě. Jednou z nich byly i lesy v katastru Lošova, které se táhnou okolo Radíkova až k Posluchovu. Ty Jan II. koupil roku 1879 od hraběte Saint Genois. Proto v okolí Hluboček dodnes můžeme narazit na hraniční kameny s písmeny FL tzn. Fürst Liechtenstein (něm. kníže Lichtenštejn).

Mecenáš vědy a umění

Knížeti Janovi se dostalo vynikajícího vzdělání v národohospodářství, humanitních a přírodních vědách (zejména v botanice), kterým dával přednost před politikou. Proslul jako mecenáš vědy a umění a jeho filantropické zásluhy mu vynesly přídomek Dobrotivý.

V Lednici založil Vyšší ovocnářsko-vinařskou školu a později ústav pro zušlechťování rostlin (od roku 1985 Zahradnická fakulta VŠ zemědělské v Brně), na Úsově zřídil lovecko-lesnické muzeum.

První přírodní rezervace na Moravě je rovněž jeho dílem. Vznikla roku 1903 mezi vrchy Šerákem, Keprníkem a Vozkou v Hrubém Jeseníku pod názvem Lichtenštejnský prales(dnes NPR Šerák - Keprník). Roku 1909 vyhlásil ochranný režim na Javořině (prales na svazích Velké Javořiny v Bílých Karpatech). Další rezervace byly vyhlášeny také ve Vrpači (Litovelské Pomoraví) nedaleko loveckého zámku Nové Zámky u Litovle a v tzv. Milovickém lese (Pálava).

V roce 1898 u příležitosti 40. jubilea jeho vlády se uskutečnila pozoruhodná akce, jejímž iniciátorem byl s největší pravděpodobností knížecí lesní rada Julius Wiehl, od roku 1897 ústřední ředitel lichtenštejnských lesů se sídlem v Olomouci. Tehdy byly v lesních revírech všech panství (pravděpodobně ve 168) vysazeny skupiny dubů nazvané „Fürst Johannes- Eichen Gruppe” (něm. skupina dubů knížete Jana), u nichž byla navršena mohyla z kamenů a do ní zasazena deska z opracovaného kamene s výše uvedeným nápisem, připomínajícím výročí nástupu knížete na lichtenštejnský trůn.

Roku 1908 přibyly k těmto kamenům menší dodatkové kameny, nebo jen přitesané nápisy o padesátiletém výročí. Za dalších deset let roku 1918, kdy Jan II. slavil už šedesáté výročí vlády, již s ohledem na historické události nebyla vůle uctívat památku Lichtenštejnů, natož osazovat další dodatkové tabulky.

V hospodářském plánu revíru Velká Morava z roku 1906 se lze dočíst zajímavé detaily k těmto dubinám či doubravám. U jubilejních kamenů byla na jaře roku 1898 vysazena skupina dubů a to 20 kusů Quercus pendunculata (pravděpodobně dub letní), 20 ks Quercus sessiflora (pravděpodobně dub zimní) a 18 ks Quercus rubra (dub červený).

Vysazené duby symbolizovaly 40 let vlády a věk knížete

20 + 20 dubů mělo symbolizovat 40 let vlády, 18 dubů věk knížete při nástupu vlády a celkový počet 58 dubů udával věk knížete. Kromě významu pietního měly mít skupiny dřevin i význam vědecký: měly prokázat, jak duby prospívají na různých stanovištích a v různých nadmořských výškách. Doubravy byly ohrazeny laťovým plotem, po jehož levé straně byly vysazeny douglasky a po pravé borovice vejmutovky.

Při pozornější prohlídce hájku ve Zdiměři zjistí i laik, že ne všechny zdejší duby mají ten typický vykrojený tvar listu, že tu vedle sebe rostou různé, výše popsané, druhy dubů.

Pomníčky jsou rozmístěny po celé ČR

Ač se pomníček ve Zdiměři může na první pohled jevit jako unikátní, opakuje se ve skutečnosti mnohokrát na různých místech Česka s malými obměnami. Vzhledem k velkému množství lichtenštejnských panství a k tomu, že pomníčky vznikaly plánovitě podle zadání, jich muselo existovat velmi mnoho. Ne všechny se dochovaly a domnívám se, že není jisté, že všechny plánované (v lesních mapách zanesené) opravdu vznikly.

Na některých místech přečkaly jen dubové háje bez kamenů, jinde byly vykáceny doubravy a zbyly jen pomníčky. Zdiměřská lokalita je v tomto ohledu dobře dochovaná, protože doubrava a kameny tvoří jeden celek. Podle ústní tradice se na tomto místě pořádaly slavnostní akty pasování knížecích lesníků. Mnozí si možná vzpomenou, že zde býval udržovaný pramen.

Pomník z břidlice

Materiál použitý na pomníky odráží geologickou stavbu dané oblasti. Tehdejší zřizovatelé správně soudili, že je zbytečné dovážet kámen zdaleka, když je k mání v regionu. Na Blanensku proto posloužil vápenec, na černokosteleckém panství říčanská žula, v Makoluskách a Mirošovicích u Ratají pískovec, v Hrubém Jeseníku žula a u nás v Nízkém Jeseníku pochopitelně břidlice.

Nápisům dominuje národnostně neutrální latina, která je řečí vznešenou a je též jazykem vědy (pojem quercetum je pro biocenózu užíván dodnes). Některé pomníky jsou ale české, nebo německé. Text se proto opakuje s malými odchylkami, kdy sám oslavenec je nazýván Princ Joan, Princeps Joannes, Fürst Johannes či kníže Jan.

Tolik tedy text Marka Bohuše ze stránky hlubocky.eu. Malá procházka kousek od Radíkova ukazuje, jak málo víme o nedávných dějinách vlastní země i vlastního města. Vždyť lesy, kterými se dnes procházejí či na kolech projíždějí denně stovky Olomoučanů, patřily ještě před necelým stoletím slavnému rodu Lichtenštejnů, který dodnes vládne ve svém malém, ale suverénním knížectví. Olomouc sama pak byla sídlem správy těchto panství.