INZERCE

V rozhovoru pro Deník se hejtman Okleštěk rozpovídal také o svém vousu, o tom, proč se nerad chlubí, komu pomohl, a hlavně o netradiční sázce.

Slíbil jste, že se necháte oholit – tedy že obětujete peníze a případně i vousy. Můžete to vysvětlit?

Nemám rád nudné politické fráze, třeba když někdo mluví o tom, že chce zlepšit komunikaci s občany nebo že bude pomáhat potřebným. Raději jdu přímo na věc. To byl taky důvod, proč jsem před časem vyzval lidi, aby mi posílali své hejty neboli vzkazy na web Hejtuj hejtmana. Ty hejty mi dodaly zpětnou reakci i z míst, kam ze své hejtmanské pracovny nedohlédnu. A teď jsem zase slíbil, že přímo a konkrétně pomůžu někomu, kdo to opravdu potřebuje.

V dobročinné oblasti jste dříve moc aktivní nebyl.

Ale to víte, že byl, pomáhám lidem a organizacím po celém kraji, jen se tím nikde nechlubím. Při návštěvách různých akcí mně třeba řeknou, že mám předat zástupcům charity šek na peníze, které pro ně vybrali lidi. Přijde mi správné, když už ten šek předávám, že k tomu přidám nějakou korunu i já.

Uvedete konkrétní příklad pomoci?

Tak třeba před nedávno. Odpovídal jsem na dotaz v televizním pořadu Řekni to hejtmanovi, ve kterém se mě ptají na cokoliv náhodní lidé na ulici. Kamera zastihla pana faráře Mariana z Hejčína, který žádal o pomoc s opravou varhan. Před kamerou jsem mu doporučil, aby si zažádal o krajskou dotaci, ovšem mimo záznam jsem mu zároveň poslal na opravu i vlastní peníze.

Takže teď budete dary dávat transparentně, abyste měl smlouvu a mohl je to odečíst z daní?

O daně nejde, já vlastně ani nevím, jestli je pro hejtmana dar odečitatelná položka, o to jsem se nikdy nezajímal.

Tak proč jste se nyní rozhodl, že vaše podpora teď bude veřejná díky projektu Deník holí hetmana?

Je to taková malá finta: chci motivovat lidi, aby pomáhali společně se mnou. Podle statistik patří Česká republika mezi země, kde lidé přispívají na dobročinné účely opravdu hodně, tak jsem si řekl, že ten trend podpořím i osobním příkladem a zkusím k tomu motivovat i další. Když někdo přispěje, já dám stejně tolik, jako on.

Jak to bude fungovat?

Nejdříve občany vyzveme, aby posílali náměty, kdo si pomoc zaslouží a opravdu ji potřebuje. Z došlých námětů vybereme ty, které nás nejvíce zaujmou, a čtenáři Deníku hlasováním rozhodnou, koho podpoříme. A pak už to bude společná práce – když pošle Franta nebo Lenka tři tisíce, já k nim přidám další tři ze svého. Můžou se zapojit i firmy z kraje, vždyť i jejich zisky tvoří svou prací naši občané. Celkovou vybranou částku já pak zdvojnásobím a pošleme to celé tomu člověku nebo organizaci, na kterou se budeme skládat.

A co ta sázka?

Pokud se nám podaří společně vybrat 300 tisíc korun, vydám se napospas lazebníkovi. A pozveme i novináře, aby mohli zdokumentovat, že nejde o žádnou habaďůru.

Opravdu jste připraven svůj knír i mušku obětovat…

…na oltář kraje (smích). No nejdříve jsem se té sázce bránil, ale pak jsem si řekl: Když to pomůže dobré věci, tak jdu do toho.

Je pravda, že si na svých vousech potrpíte?

Když jsem se stal hejtmanem a spustil „hejtovací kampaň“, přišlo mi několik dobře míněných vzkazů, že bych se měl oholit a neprovokovat, protože mezi ostatními politiky prý vypadám jako mušketýr.

Co jste autorům hejtů odpověděl?

Poděkoval jsem s tím, že po vstupu do „vysoké politiky“ se nehodlám nijak měnit, uvnitř ani vizuálně. A teď si uvědomuji, že k mé nové sázce a výzvě pro lidi se hodí jeden z Dumasových citátů ze Tří mušketýrů: „Povzdechl si nad podivným osudem, který nutí lidi, aby se navzájem ničili pro zájmy cizích, kteří často ani nevědí, že oni existují.“