Nová kapitola na speciálním archivním webu města Olomouce se soustředí na dramatické události srpna 1968. Fotografie, letáky či texty připomínají atmosféru prvního týdne po okupaci Československa armádami zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Z archivních dokumentů se čtenář dozví například to, že do Olomouce jako první přijeli obrněnci z Polska, ustoupili ale rozhořčenému davu a odjeli zase pryč. Poláky Olomoučané do města nevpustili.

„Obyvatelé Olomouce byli o invazi armád Varšavské smlouvy do ČSSR informováni v časných ranních hodinách z celostátního rozhlasového vysílání, první okupanti se v Olomouci objevili až kolem 13. hodiny, kdy k restauraci Rozkvět (nyní Drápal) dorazily dva polské obrněné transportéry. Když jejich osádky byly nuceny čelit rozhořčení shluknuvších se Olomoučanů, obrátily se a zamířily směrem na Prostějov,“ popisuje situaci historik a autor archivního webu Jíří Fiala. Zde bylo v prostoru kolem někdejší hvězdárny rozmístěno 28 polských obrněných transportérů, 16 tanků, dvě děla, sedm nákladních automobilů, tři polní kuchyně a jeden terénní automobil sovětské výroby GAZ. Silnici mezi obcemi Topolany a Křelov obsadil polský motostřelecký prapor, postupně byly během 22. srpna zablokovány i další přístupové cesty k Olomouci. „Skupina mladých lidí ale zorganizovala na silnici k Prostějovu demonstraci vsedě a podařilo se jim přesvědčit polské vojáky, že do Olomouce bez výslovného rozkazu nevstoupí. Obdobně jednali s polským vojenským velením představitelé místních stranických a státních orgánů, takže vstup okupačních vojsk do Olomouce se uskutečnil až po 17. hodině,“ dodává historik Jiří Fiala.

Večer a během následujícího dne odcestovali z Olomouce delegáti mimořádného XIV. sjezdu KSČ. Od půl desáté se shromáždila na náměstí Míru (nyní Horním náměstí) velká skupina mladých lidí demonstrujících proti okupaci, na domovních fasádách a výkladních skříních se objevily první protestní nápisy, rozdávaly se letáky a vápnem se zatíraly dopravní značky, směrovky a i tabulky s názvy ulic.

Důležitým zdrojem informací byl v té době rozhlas, jehož chod se nepodařilo okupantům přerušit. 21. srpna po osmé hodině ranní začalo vysílat olomoucké studio Československého rozhlasu z budovy na nynějším Horním náměstí – u mikrofonu se střídali Bohuslav Matyáš a Lubomír Smiřický, technicky vysílání zajišťovali Miroslav Janeček a Josef Balcárek. Do redakce se dokonce dostala skupina Olomoučanů, která chtěla prostřednictvím rozhlasu vyzvat obyvatele k ozbrojenému odporu vůči okupaci. Tuto výzvu jim ale pracovníci rozhlasu odvysílat nedovolili.

Nová kapitola archivního webu na adrese https://bit.ly/2wfzCIK ukazuje na mnoha dokumentech, jaká byla atmosféra ve městě, co dělali běžní lidé i jak reagovaly veřejné a politické instituce. Při čtení dobových výzev k tichému odporu vůči okupaci se ukazuje, že tehdejší veřejnost věřila v možnost udržení změn, nastolených pražským jarem, a v brzký odchod okupačních sil. Teprve později se ukázalo, že šlo o plané naděje a iluze.

O vzpomínkách Olomoučanů čtěte zde https://bit.ly/2w2D2PD