Brzy ráno 11. dubna přivítala olomoucká zoo vytoužené mládě velblouda dvouhrbého, na které čekala téměř dvacet let. Mládě přišlo na svět s porodní hmotností 42, 2 kilogramů. Jméno dostalo sloučením jmen svých rodičů - Masafi (Marysza a Safír). „Mládě se narodilo v pořádku, matka je hodná, ač první chvíle provázely rozpaky, neboť se chovala tak, jakoby nevěděla, že je nutno mládě kojit. Dnes už Masafi pije sama,“ popisuje první hodiny po narození zoolog Libuše Veselá. 

Už bylo načase… Tak buď zdráva, Masafi.

A jedna připomínka - výlet za velbloudím mládětem Masafi má tentokrát i hlubší význam - každou návštěvou totiž pomůžete Zoo Olomouc, která se musí vyrovnávat s následky ničivé vichřice. Kromě samotného vstupného je zoologické zahradě možné pomoci i formou dárcovských SMS.

V Zoo Olomouc byli první Jásir a Arafat

Velbloudy chováme téměř od prvopočátku zahrady, a to od r. 1958. V roce 1983 přišli ze Zoo Liberec samec Jásir a samice Arafat. Jásir byl nadmíru plodný samec, kterého jsme v jeho činnosti podporovali „služebními cestami“ do spřátelených zoologických zahrad, v nichž se úspěšně rozmnožoval. Poslední mládě se v olomoucké zoo podařilo odchovat v roce 2000. Nynější skupinu tvoří: samec Lorenzo (Ostrava), nejstarší samice Eliška (Olomouc), Terezka (Liberec), Maryszka (Opole), Masafi (Olomouc).

Velbloud jako mistrovské dílo přírody

Jedná se o domácí býložravá zvířata domestikovaná asi před 4,5 tisíci let, chovají se v počtu okolo 1,5 milionu jedinců. Divoce žije jen v Gobi a severozápadní Číně v počtu necelých 1 000 jedinců a je kriticky ohrožený. Velbloudi se pouštním podmínkám umí neskonale dobře přizpůsobit. Jejich srst, která slouží jako velmi dobrý tepelný izolant, je doslova mistrovským dílem přírody a dokáže je chránit před mrazy až – 40°C. Úzké štěrbiny nozder se při písečné bouři semknou a brání pronikání jemných pískových částeček. Uši chrání husté chomáče srsti a oči dlouhé dvojité řasy. V případě nutnosti zakryje velbloud oční bulvu průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil případná zrnka písku. Díky upravenému metabolismu vydrží velbloud bez vody více než 2 týdny. Délka přežití bez vody závisí na potravě. Jakmile dorazí do oázy, může během patnácti minut vypít i 150 litrů vody. Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a dokážou ucítit vodu na vzdálenost 17 km. A ptáte-li se, zda h….. hoří, tak velbloudí ano. Trus je tak dokonale zbaven vody, že je možné ho ihned použít k rozdělání ohně.

Pociťuje-li velbloud ohrožení, či se potřebuje bránit, používá tři zbraně. Kouše, kope – nemá slabiny, jeho velký akční rádius mu tedy umožňuje kopat do všech stran. A plive. Sliny s bachorovou tekutinou dlouho střádá, ve chvíli, kdy je munice dostatek, vyhledá terč a plivne. Agresivní bývají převážně samci v říji.

Velbloudí hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk. Jeho zásoba může dosahovat až 40 kilogramů. Velbloud v horku neotevírá tlamu jako jiná zvířata. Zatímco pes při velkém vedru otevře tlamu, vysune jazyk a zrychleně dýchá někdy až 300 krát za minutu, velbloud má tlamu zavřenou a nadýchne se jen asi 16 krát.