Před sto lety bylo pondělí. Začátek týdne se ale tehdy vůbec nepodobal jiným dnům a týdnům. Do poklidného olomouckého světa, vyplněného malichernými národnostními antagonismy a lokálními drby, najednou vstoupila jako bomba šokující novinka: Atentát na následníka trůnu! V ten den vycházela zvláštní vydání novin, na některých je vidět i zbrklá práce sazečů v tiskárně. Ferdinand d´Este a jeho choť vévodkyně Žofie byli zavražděni v Sarajevu tamními srbskými nacionalisty.

Lidé hltali zprávy o tom, jak probíhala tragická návštěva Sarajeva, jak svou práci zpackala policie, jak starosta města přesvědčoval arcivévodu, aby po prvním neúspěšném pokusu o atentát už znovu do ulic raději nejezdil, jak byl arcivévoda rozzlobený na své okolí a odmítl změnit program návštěvy, popsány byly i detaily zranění arcivévodského páru. Čtenáři se dozvídali, jak reagoval panovník František Josef I., a očekávali s napětím, co bude dál. Současně už novináři psali o novém následníkovi trůnu arcivédovi Karlovi, o jeho vojenském pobytu v Brandýse nad Labem a také o jeho pozitivním vztahu k českému národu.  

O pár dní později vyhlásil olomoucký arcibiskup v celé arcidiecézi smutek, v kostelech bylo slouženo "slavné rekviem" a ze všech chrámů vlály černé prapory. Do Olomouce se také vracely stovky či tisíce sokolských cvičenců a příznivci sokolského hnutí, kteří byli na velkém sokolském sletu v Brně, kam dorazilo přes 70 tisíc lidí. Právě ten byl po prvních cvičeních kvůli atentátu přerušen a desítky tisíc lidí se tak předčasně vracely domů. 

V následujících týdnech se už Olomouc i celý svět blížily k válce. I když se dlouho lidé utěšovali tím, že půjde jen o válku lokální, proti radikálně naladěnému Srbsku, nakonec z toho vzešlo první dějství nejstrašnějších světových válek 20. století.