Lemuří samec Taťka ze Zoo Olomouc je i bez království král. A se samicemi to i nadále dobře umí. Mláďata se narodila 3. 3. a 8. 3. 2020. „Rodiči se stali samec Taťka, samice Bakaka a Angirony. V nejbližších dnech očekáváme porod ještě u samice Ambia. Jelikož panuje pěkné počasí, samice začaly tyto jarní dny trávit se svými mláďaty už venku. Celkem tak ve výběhu běhá devět lemurů,“ popisuje vývoj ve skupině zoolog Jitka Vokurková.

Olomoucká zoo chovala lemury kata v letech 1990 - 1993, konkrétně pár ze Zoo Lešná. Tato zvířata se však nikdy nemnožila. V roce 2002, v době povodní v městě sta věží, pouze poskytla dočasný domov sedmi samcům ze Zoo Praha. Zlomový se stal až rok 2012, kdy došlo k otevření chovného centra. V dubnu 2012 ze Zoo Ostrava přicestovaly tři samice - Menatra, Tonga a Ambia. Na samce Samba ze Zoo Opole si musely počkat do června 2012. Král Jelimán, byť byl z počátku spíše Jelimánem než králem, ale nakonec pochopil, co se od něj očekává, překonal jazykovou bariéru, oplodnil všechny samice současně a následující rok se olomoucká zoo dočkala prvních tří mláďat. Od té doby se zde tito lemuři pravidelně rozmnožují a k dnešnímu dni se zde narodilo celkem 34 mláďat.

Třináct černých a třináct bílých pruhů

Lemur kata obývá výhradně ostrov Madagaskar, kde žije v početných skupinách až o 30 členech, kterým velí dominantní samice. Mezi jeho typické znaky patří dlouhý pruhovaný ocas, kterým udržuje rovnováhu při skocích,  a většina z nich, byť ne všichni, se na něm pyšní 13 černými a 13 bílými pruhy. Pohybuje se převážně v korunách stromů, a je oproti jiným lemurům aktivní ve dne. Živí se zejména lesními plody, ovocem, semeny a výhonky stromů, či hmyzem. Samice je schopná oplodnění pouze 3 dny v roce. Mládě se drží nejprve na břiše matky, přibližně po 2-3 týdnech přesedlá na matčina záda. Samice kojí cca 5 měsíců. Evropská asociace zoologických zahrad (EAZA) uvádí v rámci chovu v 216 zoo 2600 kusů. Většině poloopic kvůli kácení deštných pralesů doslova mizí domov před očima a stávají se tak nejohroženější skupinou primátů na světě, na prahu vyhynutí.

Pro první námořníky to byli naříkaví duchové

Staří Římané nazývali duchy zemřelých "lemuros“. První Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy, připomínající lidský nářek, dali jejím původcům právě toto jméno. Slovo "lemur" tedy znamená "noční putující duch". Lemuři mívají problémy s termoregulací. Za chladného počasí se k sobě tisknou, aby se zahřáli. Po ránu se snaží ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky, sedávají otočení k vycházejícímu slunci s rozpaženými horními končetinami. U lemurů dochází k samočinnému upínání šlach, proto, když ohnou loketní, či kolenní kloub, automaticky se končetinami přichytí větve.