V olomoucké zoologické zahradě se snad klokaní matky domluvily. „Jak tady s oblibou říkáme, už mají zase nakoupeno,“ komentuje situaci mluvčí zoo Iveta Gronská. „Vaky tedy jejich prázdnotou rozhodně netrpí. Jen co je opustí odchované mládě, chystá se do něj mládě další,“ popisuje klokaní nadílku zoolog Libuše Veselá. Letošní rok je ovšem rekordní. 

Klokany rudé chová olomoucká zoo od roku 1997. Za tu dobu se zde podařilo úspěšně odchovat řadu mláďat. „Ještě nikdy se nám však nestalo, že by v průběhu jednoho roku počet odchovaných mláďat byl tak velký. Na jaře opustilo vaky matek sedm mláďat. A další již vystrkují hlavy z vaků,“ říká Iveta Gronská.

Potrava klokanů v zoologické zahradě je rostlinná, avšak různorodá. Čím je nabídka pestřejší, tím jsou klokani spokojenější. Dostávají různé druhy ovoce a zeleniny, především listové, velmi rádi mají například rajčata. Krájíme jim měkké bílé nebo cereální pečivo, dále dostávají granule, ovesné vločky, seno, zelené krmení a větve na okus.

Umí skočit až deset metrů!

Klokan rudý ve své domovské Austrálii žije v počtu cca 5 až 12 milionů jedinců. Svůj český název získal zejména od rudého barviva, které samci při vzrušení vylučují žlázou na hrudi. Klokan dosahuje rychlosti 50 až 70 km/h, rekordní skoky mohou být až 10 metrů dlouhé a 2 až 3 metry vysoké. Pro pomalý pohyb používá chůzi "po pěti", kdy mu coby pátá končetina vydatně napomáhá jeho mohutný ocas. Aktivní bývá převážně nad ránem a za soumraku, kdy se živí spásáním trávy, nejteplejší část dne tráví obvykle odpočinkem ve stínu stromů. Klokani rudí žijí ve stádech. Pokud je ve skupině více samců, perou se, přičemž protivníci jeden druhého drží předními končetinami a současně zadníma nohama proti sobě kopou, takže v určité fázi tohoto pohybu samci doslova stojí na ocase. V zadních nohách mají obrovskou sílu. V případě setkání se s agresivním klokanem se doporučuje zakleknout na všechny „čtyři“ a tvářit se, že žerete trávu. Samice bývají z bezpečnostních důvodů zbarvené do šeda, samci jsou mohutnější a barevně výraznější – mají rezavě zbarvená záda, břicho a nohy pak světlejší. Na rozdíl od samic je příroda vakem neobdařila.

Dvoucentimetrové miminko

Mládě po narození bývá veliké okolo dvou centimetrů a musí vlastní silou vyšplhat po ocase matky do vaku na břiše, v němž prodělává, jako v inkubátoru, další růst. Se srostlými koutky úst se přisaje k bradavce, která zduří, takže se od bradavky nemůže odtrhnout. Samice však žádné šestinedělí nedrží a většinou se brzy po porodu opět páří. V děloze tedy vznikne další embryo, které má pozastavený vývoj do doby, než první mládě asi po osmi měsících opustí vak. Pak zárodek ve svém vývoji pokračuje, a po porodu se přesouvá do vaku. Samice tak může mít současně tři mláďata - jedno skáče okolo ní, druhé je ve vaku a třetí v embryonálním stádiu v děloze.