Recenze

Jaká je nová kniha Milana Ticháka Olomoucké vycházky? Potěší každého, kdo má Olomouc rád, navnadí všechny ty, kteří naopak Olomouc neznají, a vyvede z omylu toho, kdo si myslí, že o Olomouci už všechno věděl. Milan Tichák znovu potvrzuje, že je právem nejoblíbenějším olomouckým autorem publikací z oboru regionálních dějin. Současně svým nenuceným a přirozeným vypravěčským stylem dokazuje, že o dějinách města a jednotlivých domů lze vyprávět s velkou lehkostí i zábavně. 

Název Olomoucké vycházky není náhodný. Skutečně se jedná o popis procházek, které autor mnohokrát absolvoval se zájemci o dějiny Olomouce. Ve třinácti kapitolách se projdeme po Horním náměstí, kolem hradu, "který dávno odešel do minulosti", po hranici památkové rezervace kolem řeky Moravy, po okolí tržice či po "náměstí na mostě". Při zastávce u orloje zjistíme, že jeho přebudování ve stylu socialistického realismu nebylo po válce zase tak nezbytné, jak nám dlouhá léta tvrdili. Dozvíme se, kudy chodíval městský kat, kde bývalo Záhrobí, kde je olomoucký Montmartre, proč a kde byla kdysi Česká ulice a zda byla či je Pekařská ulice bez pekařů. Na dvou stovkách stránek je tolik informací o Olomouci, že by to stačilo jako učebnice pro každého budoucího turistického průvodce. Samozřejmostí je spousta vzácných archivních fotografií, například ta s příjezdem první elektrické tramvaje na Horní náměstí. 

Knihu vydalo nakladatelství Burian a Tichák a od pondělí 15. prosince je na pultech knihkupců s doporučenou cenou 259 korun. Milovník Olomouce by těžko našel pod stromečkem něco lepšího... 

Dovolme si ještě ocitovat malý kousek z jedné kapitoly Olomouckých vycházek, který ukazuje, jaký vliv měla na život v centru města tramvajová trať: 

"Severní, tedy "horní" část Horního náměstí rozhodně patřila k nejproslulejším místům ve středu města (a nejen tam!). Chodník kolem devíti vznešených domů - připočtem-li k němu ještě pár metrů dlažby kolem výloh Prombergrova knihkupectví, pak deseti domů - byl po desítky let hlavním městským korzem. V dokumentech byl označován jako Linie A-B, česky linka, či po olomoucku lina. Tady se zejména o nedělích a svátcích mohl potkat každý s každým, kdo v Olomouci něco znamenal. Že sem všichni trefili, velice usnadnila od roku 1899 městská tramvaj. Na oboustranné zastávce u Herkulovy kašny "na lině" prakticky začínaly i končily všechny cesty z a do městského centra. Přeložení tramvajových tratí z náměstí (1954) pak nepochybně vedlo k zmenšení významu promenády a možná s přispěním změn životního stylu k jejímu zániku."