Tento palác patří k Hornímu náměstí skoro stejně neodmyslitelně jako radnice a Sloup Nejsvětější Trojice. Spolu s Edelmannovým a Petrášovým palácem, které jsou ale mnohem menší, patří k nejcennějším historickým budovám nejen náměstí, ale celého centra Olomouce. Salmův palác. Největší historická světská palácová stavba v Olomouci, v níž působila vůbec nejstarší městská kavárna, přitom nejméně třikrát ve svých novodobých dějinách čelil hrozbě zbourání.  

Palác nechal vybudovat nejvyšší moravský sudí a posléze zemský moravský hejtman, tedy předseda moravského zemského sněmu hrabě Julius Salm. Tento muž, který si ve službách císařů Ferdinanda II. a Ferdinanda III. vysloužil přední postavení mezi moravskými aristokraty a byl ve své době nejmocnějším šlechticem, si vybral toto místo na souběhu dvou obchodních ulic a Horního náměstí k vybudování hlavního rodového sídla. To znamenalo důvěru hraběte Salma v důležitou pozici Olomouce, která přitom právě tehdy pomalu ztrácela svoje postavení hlavního města na úkor Brna. (Salmové sice nejsou původní moravskou šlechtou, na Moravu se dostali teprve během 17. století, zato jde o mimořádně starý rod s prapůvodními kořeny v Lucembursku v 11. století. Mimochodem, žádný český ani moravský domácí šlechtický rod tak staré doložitelné předky neměl…)

Hlavní moravská rezidence nejvýznamnějšího rodu

Hrabě Julius Salm tedy v roce 1640 zakoupil tři starší měšťanské domy. V jednom z nich, domě „U Zlatého stromu“, mimochodem bývala za stavovského povstání v letech 1618 až 1620 moravská zemská stavovská mincovna.  Na jejich půdorysu a s využitím starších základů, sklepů a některých obvodových zdí nechal vybudovat mohutný, ranně barokní palác. Uváděn je už k roku 1653, což je zajímavé, protože jen o tři roky dříve skončila dlouhá osmiletá švédská okupace, při které byla Olomouc bezprecedentně poničena a zpustošena. Chloubou paláce je jeho vstupní portál. „Ten se mj. stal charakteristickým představitelem podoby raně barokní tvorby na Moravě,“ píše Pavel Zatloukal ve sborníku Horní náměstí v Olomouci. Jak dodává, tento krásný a stylově čistý portál připomíná i tehdejší úpravy arcibiskupského paláce v Olomouci nebo poutní baziliky na Svatém Kopečku.

Původní podoba paláce se od dnešní lišila. Chyběly jí totiž některé prvky výzdoby fasády a také nejvyšší patro a vysoká střecha. V letech 1727-28 nechala hraběnka Salmová budovu přestavět, přičemž se na fasádě objevily dnes známé reliéfy a medailony se zbrojí. Dnešní hmotovou podobu nakonec paláci dodal až zednický mistr Johann Freywald v letech 1791-92, kdy upravil třetí patro na obytné a na budově vztyčil mohutnou mansardovou střechu. Od té doby se palác už výrazně neměnil, samozřejmě s výjimkou uspořádání a výzdoby vnitřních prostor. Tolik ke stavební historii paláce. Čím byl ale zajímavý pro život města?

Nejstarší kavárna a místo srazů elity

Dům samozřejmě sloužil kromě bydlení a reprezentace svých majitelů i jako sídlo podnikání. V tomto ohledu je zapsán výrazným písmem do olomoucké historie. V roce 1785 zde totiž podnikavý Ital Hieronimo Francisconi ze severoitalské Vicenzy otevřel vůbec první olomouckou kavárnu. Podnik vedl nejspíš dobře, protože brzy získal pověst stejně dobré kavárny, jaké jsou v císařské Vídni. Po pár letech sice kavárnu převzal jiný majitel, ale i za něj a za jeho nástupců měla kavárna v pravé části přízemí špičkovou pověst. Jako taková bývala místem schůzek a debat olomoucké nobility a inteligence. Teprve ve 30. letech 19. Století začaly této nejstarší kavárně konkurovat další podniky, ale svou elitní pověst si udržela dlouho, až do závěrečné dekády 19. století. Mimochodem, jeden z dalších provozovatelů se jmenoval Johann Bianchi, což dává tušit, že i on měl italské kořeny. Italové prostě do Olomouce nepřinesli jen barokní umění a architekturu, ale evidentně i umění příjemného životního stylu.

„Po dvou letech (od založení) ji převzal kavárník Stabel. Soudobí kronikáři srovnávají jeho podnik s nejlepšími kavárnami hlavního města. Roku 1811 se stal novým majitelem Václav Treu, roku 1833 Johann Bianchi. Rovněž jeho podnik se těšil dobré pověsti a kavárna se tak stala místem schůzek olomoucké inteligence a úřednictva a „nejhonosnější kavárnou ve městě“. Vedle dřevěného zábradlí, vymezujícího formou jakési předzahrádky sezení na náměstí, byl pobyt venku zpříjemňován i plátěnou markýzou napínanou na kovové konstrukci. Vnitřek kavárny byl, dle dobových záznamů, „…velmi pěkně vymalován a zařízen nábytkem z hnědého leštěného ořechového dřeva, pohodlnými židlemi a stoly, moderním kulečníkem a samostatnou menší místností sloužící jako čítárna, v níž byly nejrůznější noviny z celé Evropy…“ Zdůrazňována byla i úzkostlivá čistota, výborné nápoje a obsluha. Z pramenů víme, že v první polovině 19. století bylo na hlavním olomouckém náměstí sedm kaváren, a to vedle dalších pohostinských podniků,“ popisuje ve svém obsáhlém textu historik Karel Žurek.

Kavárna ale zanikla roku 1895 a nahradila ji na čas pivnice. Poté zde bývalo mnoho provozoven, prodejna tabáku, koloniál, městská knihovna a čítárna a další.

Smutné osudy a hrozby bourání

Naši předkové na konci 19. a v první polovině 20. století si evidentně s památkovou hodnotou nejen tohoto paláce hlavu nelámali. Mnoho hodnotných barokních i starších staveb tehdy zaniklo, jiným demolice hrozila. To druhé platí pro Salmův palác.

Už v roce 1886 chtěla palác koupit Společnost pro stavbu českého národního domu. Kdyby uspěla, barokní a v té době zřejmě už dost zanedbaný objekt by zřejmě zbourala a nechala zde vybudovat novou reprezentativní vlasteneckou budovu. Jenže to zas nemohla dovolit výrazně protičeská radnice, a tak dům sama za přemrštěnou cenu vykoupila.

Už ve vlastnictví města pak přišla druhá hrozba zničení. Architekt Georg Berger, autor přestavby severního průčelí radnice, navrhoval opět demolici paláce a výstavbu „Německého národního domu“. Z tohoto plánu naštěstí také sešlo, nejspíš z finančních důvodů. Radnice byla v tomto období dost zadlužená a takový velký developerský projekt by ji asi zruinoval.

Třetí nebezpečí přišlo už za republiky. Na Horním náměstí chtěla tehdy získat reprezentativní zastoupení expandující firma Baťa. A odvážný architekt Jaroslav Kovář ml. To vzal opravdu „z gruntu“. Navrhnul vykoupení Salmova paláce, jeho demolici a vybudování patnáctipodlažního super domu. K tomu nakonec nedošlo, protože obuvnický gigant se rozhodl pro novostavbu naproti, v ústí ulice Riegrovy, kde je dodnes (a odtikávají jí poslední momenty, protože se prý prodejna chce definitivně přestěhovat z náměstí do Šantovky).

V roce 1952 přišla čtvrtá vážná hrozba. Tehdy se 17. listopadu zhroutily klenby v části přízemí, kde probíhaly, asi ne příliš kvalitně, stavební úpravy. Dobový olomoucký tisk, zaneprázdněný gratulacemi k narozeninám Klementa Gottwalda, o tom mlčí. Nicméně podle jiných pramenů se začalo uvažovat o tom, že by se dal palác zbourat. „Vzápětí nato se vynořily návrhy na demolici objektu posunutím stavební čáry do Riegrovy ulice anebo alespoň odbouráním části křídla objektu. Památkové péči se podařilo zabránit demolici a naopak navrhnout rekonstrukci při zachování celého objektu,“ pokračuje popis historika Karla Žurka.

Naštěstí to tedy dopadlo dobře a palác zůstal součástí Horního náměstí. Po roce 1990 se sem dokonce načas vrátily pohostinské služby, byť ne v podobě kavárny, ale restaurace McDonalds. Před patnácti lety město Salmův palác prodalo soukromé společnosti a v roce 2011 začala jeho rekonstrukce. Ta mu velmi prospěla, vrátila mu honosné palácové vzezření. Olomoučané se ovšem nedočkali kavárny, která byla jednu dobu avizována, a místo ní je v největší části přízemních prostor vietnamská prodejna levného čehokoliv. To je sice velká škoda, ovšem na druhou stranu se taková věc dá raz dva změnit. Na rozdíl od demolice, jejíž hrozba nad palácem mocného hraběte Salma tolikrát visela…  

Zdroje:

Zatloukal, Pavel in: kol. autorů, Horní náměstí v Olomouci, Olomouc 1995

Žurek, Karel: Znáte historii Salmova paláce?, 2009 https://www.olomouc.eu/aktualni-informace/aktuality/7186

Tichák, Milan: Olomoucké vycházky, Olomouc, 2014

Památkový katalog Národního památkového ústavu

Titulní foto převzato z webu www.vitosov.cz

PS: Pokud Vás naše výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme!

MB