V posledních měsících se často skloňovalo slovní spojení založení Československa, respektive vznik republiky. Sté výročí si samozřejmě zaslouží mnohé vzpomínky. Zkusme se podívat očima dobového tisku, jak to tehdy vypadalo během prvních vánočních svátků v novém státě. Dny, kdy měli lidé slavit první československé Vánoce, nastaly asi měsíc a půl o skončení děsivé čtyřleté světové války…  

Samozřejmě se na ně těšili, byť to tehdy rozhodně nebyly takové svátky hojnosti a přejídání jako dnes. Nicméně vždy to byly velmi svátky oblíbené. Ovšem v prosinci roku 1918 se země nacházela uprostřed bouřící Evropy, kdy sotva před měsícem a půl skončila velká válka a leckde se ještě bojovalo či posunovaly hranice. Jak to tedy vypadalo v prosinci roku 1918 v Olomouci, tedy z pohledu jejích českých obyvatel?

V Olomouci tábory lidu, v pohraničí střelba

Na začátku listopadu Olomouc zažila ohromné a doslova historické události – veliké mnohatisícové tábory lidu, kterými lidé vítali vznik samostatného československého státu. V polovině listopadu bylo dosavadní německé vedení města nahrazeno Správní komisí královského hlavního města Olomouce, v jehož čele stanul budoucí dlouholetý starosta Olomouce Richard Fischer, první Čech v historii. V prosinci, tedy v době vrcholícího adventu, přijel po letech v exilu i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Oficiální slavnostní přivítání se sice odehrálo v Praze, lidé však jeho příjezd slavili v Olomouci. Je jasné, že ve světle těchto fascinujících událostí se nějaké veliké přípravy na Vánoce moc neřešily.

I když by to tak mohlo z předchozích řádků vyznívat, idyla to tehdy v nové republice nebyla. Stát musel především zajistit hranice. V Olomouci sice předání moci proběhlo poklidně a důstojně a zdejší Němci nic extrémního nevyváděli, ale jen o pár desítek kilometrů dál to bylo o dost horší. Například v Moravském Berouně na první sled českých vojáků, kteří přišli do převážně německého města prosadit vládu československého státu, stříleli. Na Slovensku se bojovalo o hranice s ma'darskými rudými gardami, na mnoha dalších místech pohraničí byla situace rovněž velmi vyostřená. Na slovenské Spiši, Oravě a ve slezském Těšínsku se naše armáda přetahovala o území s polskými vojsky. 

Na Štědrý den poselství Masarykovo

Štědrý den v roce 1918 připadl na úterý. Pohled do denního tisku ukazuje, co bylo v onom týdnu hlavním tématem. Nikoliv vánoční svátky, ale prezident Masaryk. Ať už katolické, nebo sociálně-demokratické deníky na prvním místě referují na pokračování o velkém projevu TGM.

Poselství Masarykovo bylo zásadním provoláním k národu, jenž měl budovat nový stát. Masaryk vysvětloval a popisoval českým politikům i občanům jak své osudy v exilu i diplomatická vyjednávání o budoucnosti našich zemí, tak i svůj názor na hlavní podstatu celosvětového válečného střetu. „Svět se rozdělil do dvou táborů, ale za strašlivých bojů zvítězila ta strana, co hájila spravedlnost, zvítězil duch nad hmotou, právo nad násilím, pravda nad rafinovaností.“

Na dalších čelných místech denního tisku se popisuje průběh přivítání Masaryka v Praze. Olomoucké události či pozvánky na vánoční svátky a společenské události se krčí až na zadních stránkách novin.

Do kina nebo cirkusu

Svátky prožívali v prvním roce nové republiky lidé velmi společensky. Televize nebyla a doma nikdo neseděl. Olomoučané mohli vyrazit do kina, do divadla nebo třeba na cirkusové představení. Kromě toho se samozřejmě houfně navštěvovaly bohoslužby, a to z valné většiny v římskokatolických chrámech, protože evangelíků v Olomouci mnoho nebylo a velká novinka pro české věřící a kněží v podobě Československé husitské církve byla teprve vzdálenou budoucností. 

V tisku se opakují pozvánky do českého kina Atlantis, které hrálo v tělocvičně za budovou Pöttingea. Promítalo se na oba svátky vánoční, a to v pět odpoledne a o půl deváté.

Na oba vánoční svátky, tedy na 25. a 26. prosince, sliboval velkolepý nový program i Cirkus Kludský. Ten v těchto dnech hostoval v budově ve Wolkerově ulici, kde dnes sídlí Krajská hygienická stanice. Tehdy zde byl velmi oblíbený velký hostinec U Dřevěného zvonu. Zajímavé je, že cirkus zve nejen na nové představení, ale i na nové artisty, kteří se do řad cirkusových umělců vrací z různých světových bojišť. „Cirkus je dobře vytápěn,“ slibuje vedení podniku.

Všední starosti: chybí lidé i poštovní známky

Pokud jde o všední život, jsou prosincové dny památného roku 1918 zajímavě podobné dnešku. Například úřady neúřadují. „Na Štědrý den se v místnostech Hospodářského družstva vůbec neúřaduje!“ varuje silně zvýrazněný vzkaz v novinách.

Za pozornost stojí i drobné starosti s fungováním veřejných služeb. Tak třeba pošta. Lidé si stěžují, že lístek jde z Olomouce na Nové Sady déle než z Berlína do Olomouce. Proč? Protože chyběly poštovní známky. Pohlednice z Olomouce musela tedy jít nejprve do Prahy, kde dostala razítko, a na správné adrese byla zhruba za pět dní. „Je to divný šiml, a k tomu již československý…“ stěžuje si novinář. Pro ospravedlnění tehdejší mladičké republiky dodejme, že v sousedních zemích jako je Německo či Maďarsko, řádila bolševická revoluce, totální chaos a násilí, v Rakousku ani nevěděli, jaký stát vlastně mají, a potýkali se s velkými hospodářskými těžkostmi, takže pokud u nás ve stejné době chyběly poštovní známky, nebyl to zas až takový hrozný průšvih… A pošťáci to rozhodně nemli snadné. Zrovna před Vánoci rozhodla vláda, že čeští pošťáci budou muset jít na Slovensko, aby tam zajistili fungování pošty a telegrafu a z někdejších Horních Uher udělali součást Československa. 

Chyběli ale i lidé, což je o dost vážnější. Jednak mnoha rodinám chyběli tátové a manželé, protože se ještě nestihli vrátit z bojiště, případně coby legionáři bloudili někde po širé Rusi, v horším případě se neměli vrátit už nikdy, protože zahynuli. Lidé ale chyběli i ve výrobě. Mnozí zaměstnavatelé a živnostníci inzerují, že přijmou nové zaměstnance. Někteří zdůrazňují, že přijmou i válečné invalidy. Nouze o pracovní sílu byla prostě veliká. 

Živnostníci se ale i jinak snažili rychle přizpůsobit nové situaci. V prosinci, tedy doslova chvíli po skončení války a vzniku republiky, si už zákazníci mohli zakoupit bustu T. G. Masaryka nebo amerického prezidenta Woodrow Wilsona. V Olomouci nabízel jistý závod i přešívání rakouských orlů na praporech na nové československé znaky.

Potraviny a překupníci

Velmi daleko měla reálná situace prvních poválečných Vánoc k dnešní představě bohatého svátečního stolu. Valná část základních potravin byla totiž na přídělový systém, který začal už za války. Potravin byl nejen u nás, ale v celé střední Evropě nedostatek.

Ceny byly navíc velmi vysoké - už v závěrečných válečných měsících stály základní potraviny třeba třicetinásobně víc než před válkou v roce 1914. Jen pro příklad: zatímco takový kilogram másla stál před válkou 2 koruny, na konci války hned 70 korun, kilogram cukru se za stejnou dobu vyšplhal z 90 haléřů na 20 korun, litr mléka podražil z 20 haléřů na 1,2 koruny. U dalších potravin to bylo obdobné. Je jasné, že za necelé dva měsíce od konce války to nová republika samozřejmě neměla šanci nějak výrazně změnit.

Nová pražská vláda se snažila ceny regulovat, mnohé zboží ale lidé kupovali spíše na černém trhu od překupníků. V tisku se dočteme o tom, že vláda sice chtěla zvýšit například dávky cukru už na Vánoce, ale podaří se jí to až od ledna. Měsíční dávka na osobu byla stanovena na 1 a čtvrt kilogramu. Pouze pro horníky se podařilo dodávky cukru zajistit už v prosinci. 

V centru ulice podle politiků, na předměstí podle spisovatelů

Olomoucká radnice, respektive správní komise, která ji vedla, chystala mnoho novinek. Už během prvních "československých" Vánoc roku 1918 se diskutovalo například o přejmenovávání ulic a náměstí. V centru města se měla objevit jména významných československých a spojeneckých politiků. Básníkům, spisovatelům a dalším osobnostem chtěla správní komise „věnovat“ ulice na předměstích, podle velkých hudebníků a skladatelů se měly jmenovat městské parky.

Doba velkých změna novinek právě začínala…

A na závěr přidejme pár řádků z básně, kterou na Vánoce 1918 zveřejnily na titulní stránce Humoristické listy: 

Vánoce! - Dnes v duši sladko,

každá ruka blahem tleská;

v Jeslích leží Jezulátko - 

Samostatnost naše česká! 

Kolem národ v úžasu,

raduje se nepokrytě.

hledí šťastně na svou spásu,

na to roztomilé dítě.