Několikadenní požár, poškozené Englerovy varhany, trhliny v gotické stěně a okenních kružbách a další škody. To byl výsledek exploze, která se odehrála v centru Olomouce 12. Listopadu 1977 v 11 hodin. Šlo o pokračování demolice bloku starých domů, které měly uvolnit místo stavbě obchodního domu Prior.
O tom, že před stavbou Prioru udělali archeologové mimořádně cenné objevy a že právě uspěchaná stavba jim znemožnila tyto nálezy dostatečně prozkoumat a co nejvíce z nich zachovat, se v Olomouci obecně ví celkem dost. O demolici bloku obytných domů se starým obchodním domem ASO z první republiky se rozhodlo už roku 1967. Ví se i to, že už v roce 1973, kdy byla zbourána první část domovního bloku mezi kostelem svatého Mořice a ulicí 28. října, nastal rozpor mezi oprávněnými požadavky archeologů a neoblomností stranického aparátu. Ví se, že nakonec byla skupina studentů, kteří sepsali petici za nutné prodloužení archeologického průzkumu, vyhozena ze školy, a o práci přišel i mladý archeolog Josef Bláha, kterému dal sourduh ředitel Národního památkového ústavu v Olomouci František Dvořák výpověď. Málo se ovšem ví, že i exploze při odstřelu zbytku starého obchodního domu ASO v listopadu 1977 skončila málem katastrofou. Místo řízeného rozebírání se vedení stavby rozhodlo pro demolici odstřelem, což je v tak hustě obydlené lokalitě dost velká odvaha. Soudruzi jí měli nejspíš dost, o to méně ale asi měli odborných znalostí. Nejspíš prostě spěchali. „Odborníci přitom odstřel nedoporučovali. Původní expertiza z března roku 1977 odstřel nedoporučovala, vzhledem ke značnému riziku, které překračuje běžný průměr. Přesto byla zpracována změna projektu, která ve svém výsledku potvrdila možnost odstřelu.“ Tak píše redaktor –ms- ve Stráži lidu 12. 11. 1972. Do staré budovy tak tedy na pokyn z vyšších míst pyrotechnici napěchovali „677 rozbušek a 120 kilogramů perunitu.“ Následovala očekávaná mohutná exploze.
Obšírně se pak tomuto odstřelu věnoval znalec olomoucké historie, mnohaletý varhaník a zakladatel mezinárodních varhanních festivalů u svatého Mořice Antonín Schindler. Byl totiž očitým a osobně zainteresovaným svědkem demoličních prací. Ve druhém díle knihy Tajemná Olomouc to popisuje takto: „Vše začalo výbuchem v sobotu 12. listopadu 1977 v 11 hodin dopoledne. Špatně propočtené, předimenzované nálože měly za následek částečnou destrukci čelní stěny mořického kostela, a to přímo nad hlavním vchodem. Otřesem kostela vyskočilo mnoho píšťal ve varhanách a vlivem následné tlakové vlny došlo k posunu (gotických kamenných) okenních kružeb o 1,5 centimetru. Vzniklé trhliny dodnes „hlídá“ 27 sklíček, které kontrolují možnosti dalších posuvů (zdiva), zvláště nad portálem a jeho oknem.“ Oblaka prachu pak zasypala i slavné Englerovy varhany, které pak potřebovaly kompletní vyčištění. Na to přispěl Městský národní výbor Olomouc částkou 30 tisíc korun. „Při prvním odstřelu byly zničeny také zbytky kdysi existující kostela svatých Cyrila a Metoděje, kdy již od roku 1516 byly konány české bohoslužby.“ Stráž lidu to viděla jinak: „Při prvním odstřelu byly škody minimální, jedno rozbité okno, výkladní skříň a firemní štít.“
Ničivá demolice ovšem nezačala až 12. listopadu. Menší bourání a rozebírání stavby začalo už v předchozích týdnech. A podle článku v olomoucké Stráži lidu ze 12. listopadu vše probíhalo dobře, byť i bolševický plátek připouštěl, že v rumisku vznikl požár, který se několik dní nedařilo uhasit. Mohly za to prý dřevěné stropy z pěti pater zbouraných staveb. Zajímavé ovšem je, že po největší demolici a explozi ze 12. listopadu, která podle Antonína Schindlera způsobila poškození mimořádně vzácné gotické sakrální památky, už v dalších číslech Stráž lidu na toto téma zcela mlčí a intenzivně se věnuje plnění plánů národních podniků a socialistických zemědělců.
Rotunda, starý velmožský dvůr, kostel a latinská škola
V článku, kde Stráž lidu informuje o chystaném odstřelu, je napsáno, že stavba myslí i na okolní památky. To, že se nakonec poškození nevyhnulo ani gotickému chrámu, ale mluví za všechno. A čím vším je vlastně tato lokalita historicky tak zajímavá?
Plocha okolo kostela svatého Mořice patří k nejpamátnějším v Olomouci a historie jejího osídlení je mnohem starší než samo královské město. Krom samotného kostela svatého Mořice zde bylo několik dalších sakrálních staveb, včetně kaple svatých Cyrila a Metoděje. Archeologové našli také základy malé románské rotundy. Ještě před vznikem královského města zde byl zřejmě i velmožský dvorec, o čemž může svědčit nález kamenných základů románského domu ze začátku 12. století. Mořická osada byla také od středověku sídlem nejstarší městské latinské školy, která vyučovala děti skoro šest století a patřila k nejdůležitějším vzdělávacím zařízením nejen na Moravě.
Zdroje:
Schindler, Antonín: Tajemná Olomouc II., Votobia Olomouc 2001
Stráž lidu, obdeník OV KSČ Olomouc, listopad 1977
Kol. autorů: Dějiny Olomouce, II. díl, Olomouc 2009
PS: Pokud Vás naše výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme!
Komentáře
Xcvpwm mobuep
Ditvwy okrble
Xhghdx ktxlgl
Rvgkkc glswnm
Mqynxs rmqemh
Wxbodu wkqwom
Meojgt vsapxm
Dzghuu rzengo
Ugirly eeihjm
Vgckdz dvjzat
Stránky