Z Olomouce talentovaný student utekl na poslední chvíli před komunisty, kteří ho chtěli zavřít. Ve Spojených státech pak udělal vědeckou kariéru, vyučoval prezidenty a založil vědní obor. Významného hosta Leopolda Pospíšila přijal na radnici náměstek olomouckého primátora Pavel Urbášek. Před útěkem chtěl dostat za hranice i válečného hrdinu, pilota Josefa Brykse, ten ale odmítl a skončil v lágru. 

Zakladatel oboru právní antropologie, uznávaný profesor prestižních amerických univerzit a učitel několika amerických prezidentů Leopold Pospíšil se s náměstkem Urbáškem setkal při poslední ze svých pravidelných návštěv staré vlasti.

„Chtěl bych vám vyjádřit vděčnost za vše, co jste pro naši zemi vy i váš otec udělali, a ujistit vás, že přes všechna příkoří, která ovlivnila po válce váš život, víme o vašich zásluhách.“ Těmito slovy přivítal slavného olomouckého rodáka Pavel Urbášek, který je s jeho bouřlivými osudy coby historik dobře obeznámen.

Leopold Pospíšil se narodil v Olomouci dubnu roku 1923 v rodině známého olomouckého právníka. Ten sice za války velmi aktivně pomáhal odboji a dlouhou dobu organizoval odchody našich letců do zahraničních bojových jednotek, přesto však na něj měli po válce spadeno především tuzemští komunisté. Sám Leopold Pospíšil se v roce 1948 při únorové vládní krizi aktivně účastnil pochodu studentů k prezidentu Benešovi, což rovněž vedlo k velké nevraživosti nově se ustavující totalitní moci. Na poslední chvíli tak utekl do zahraničí, v opačném případě by jej čekalo vězení. „Poslední, s kým jsem v Olomouci mluvil, byl pilot Josef Bryks. Varoval jsem ho, ať na nic nečeká a co nejrychleji uteče se mnou za hranice, že po něm komunisté jdou. Trval na tom, že si ještě vyzvedne nějaké věci na letišti, ale to neměl dělat. Zatkli ho a z komunistického lágru se už nikdy nedostal,“ popisoval dramatické období před emigrací Leopold Pospíšil.

On sám začínal na západě jako nádeník na farmě, při nejbližší možné příležitosti ale začal znovu studovat. Byť měl v rodině renomovaného lékaře, rozhodl se nakonec pro práva. „Měl jsem před válkou kamarády mezi olomouckými Němci. Nemohl jsem potom vůbec pochopit, jak se ze slušných mladých lidí stávají taková zvířata. Právě proto jsem chtěl vystudovat práva a ne medicínu,“ vzpomínal Pospíšil na motivy svých studií. Jeho dráhu pak určily především studijní pobyty u divokých domorodých Kapauků na Nové Guinei, u indiánů Hopi a u Eskymáků Nunamiut. Výzkum právního vědomí u těchto přírodních etnik jej přivedl k zájmu o antropologickou a etnografickou rovinu právní vědy. Je proto v USA a západní Evropě považován za zakladatele antropologie práva.

Se studenty pracuje přes vysoký věk doposud a je vnímán jako přísný, ale inspirativní pedagog. „Dobrý profesor je ten, jehož žáci se stanou lepšími než on sám. Jenže to se profesor svých žáků nesmí bát. Mám ale dojem, že ti čeští staří páprdové se svých studentů bojí a nedovolí jim vyniknout,“ komentoval zkušený pedagog Pospíšil dnešní poměry v českých akademických krizích. „Obdivuji vitalitu, s níž pan profesor dokáže ještě po devadesátce předávat své vědomosti dalším generacím studentů,“ dodal Pavel Urbášek.