Kováři z Olomouce patřívali ke špičce ve svém oboru. I když Olomouc nebyla vzhledem k tomu, jak dlouho ji svíral krunýř hradeb, rozvinutým průmyslovým městem, mezi zdejšími řemeslníky nebyla nouze o opravdu špičkové profesionály.

Svou roli v tom hrála i přítomnost arcibiskupského dvora a metropolitní katedrály, která potřebovala řemeslně perfektní i esteticky dokonalé výrobky; třeba takový kovář a umělecký zámečník Johann Lefenda, jehož podpisy ještě dnes můžete na mnoha místech Olomouce najít, pracoval pro metropolitní kapitulu velice často. Dalším takovým mimořádně zručným a podnikavým řemeslníkem, jehož dílo lze dnes obdivovat jen kousek od Olomouce, byl Ignác Žárský. Tento kovář se ovšem soustředil na specifickou oblast, a totiž na výrobu kočárů. Už názvy jeho podniků - Vozovka, První olomoucká továrna na kočáry, a podobně, jsou dostatečně výmluvné.

Ignác Žárský se narodil 23. srpna 1847 v Drnholci u Příbora. Vyučil se kovářskému řemeslu a v roce 1885 započal samostatnou živnost kovářskou v samostatné obci Pavlovice u Olomouce (dnes Pavlovičky, od roku 1919 součást tzv. Velké Olomouce). V lednu 1888 Ignác Žárský, již jako kovář a stavitel kočárů, otevřel dílnu v Koželužské ulici č. 5 v Olomouci, kde staví první vozy a kočáry. V květnu 1890 stěhuje Ignác Žárský dílnu na Mořické náměstí do domu č. 4 vedle reálky, do stálé práce na kočáry přijímá první tovaryše. Roku 1895 dostává Ignác Žárský povolení na stavbu továrny na Nové ulici, kde také v červnu 1896 začíná provoz. Přihodilo se mu ale to, co řadě jiných podnikavých lidí – narazil na byrokratickou nepřízeň osudu. Roku 1897 mu život a podnikání komplikuje žaloba za neoprávněné používání názvu firmy Továrna na kočáry, protože jeho závod nesplňuje přesně stanovené podmínky tovární výroby. Spor mu značně zkomplikoval život a znesnadnil rozvoj podniku, provoz na Nové Ulici byl nakonec schválen až v roce 1907, ale ani to kováře Žárského neodradilo. Stále zdokonaloval své vozy a kočáry, vyráběl i vozy smuteční, produkoval standardní vozy pro dospělé i speciální pro děti. Zhotovoval mnoho typů kočárů od jednoduchých Rychlíčků, Kučírků, Bryček přes Mylordy, dámské Phaetony, Pony Phaetony až po hotelové Omnibusy, které jezdily i v Olomouci. Z vrat jeho dílen vyjížděly také luxusní Glaslandaulety, Coupé a Landauery. V jeho katalogu s názvem Erste Olmützer Wagenfabrik napočítáme přes sto typů. Mezitím se už ovšem na scénu zprvu nenápadně dostává vynález, který nakonec Ignáce Žárského i řadu dalších producentů kočárů odstavil takříkajíc na veldejší kolej – a to automobil.

Dokud se dařilo, Ignác Žárský své kočáry a vozy posílal na výstavy a také úspěšně prodával po celé Moravě. Jedním z mnoha stálých odběratelů byla například rodina Moritze Redlicha, který měl v Brně továrnu na sukna a podnikal i v cukrovarnictví ve Zborovicích u Kroměříže a Kojetíně. Olomoucký závod na vozy se postupně rozrůstal a také přicházela ocenění za kvalitní práci, což se zúročilo na hospodářské výstavě c. a k. ministerstva obchodu ve Vyškově v roce 1902, kdy Ignác Žárský byl oceněn stříbrnou medailí.

Po roce 1918 ovšem nezachytila jeho firma rychlý nástup výroby automobilových karoserií, nepřeorientovala se ani na jinou novou možnou výrobu, a tak hospodářský prospěch společnosti pomalu upadal. V roce 1924 byla vyhlášena veřejná dražba majetku a následně v roce 1928 dochází k úřednímu výmazu firmy. Ve věku 89 let Ignác Žárský umírá.

V Muzeu kočárů v Čechách pod Kosířem můžete vidět tři kočáry vyrobené Ignácem Žárským a také signované kočárové lucerny. Další kočáry jsou v privátním držení, jeden po továrníku a majiteli cukrovaru v Kojetíně Moritzi Redlichovi byl ve zcela původním stavu zachráněn, dokonce i včetně postrojů na koně, v Kojetíně.

Chcete-li tedy na vlastní oči vidět práci jednoho z těch šikovných zakladatelů olomouckého průmyslu z druhé poloviny 19. století, stačí udělat si výlet do Čech pod Kosířem, nebo do Kojetína. Šťastnou cestu, nejlépe na kočáře...

Informace o Ignáci Žárském jsme převzali ze čtvrtletníku Olomoucký senior.