DOPLNĚNO Od 11. století stojí na mírném návrší nad řekou Moravou jedna z nejpamátnějších a nejvýznamnějších moravských církevních staveb. Zajímavé je, že leží na levém břehu Moravy, zatímco celá historická Olomouc včetně hradního návrší a všech významných chrámů a dalších klášterů vznikla na opačném, tedy pravém břehu. Klášter Hradisko byl od samého počátku, tedy od roku 1078, něčím výjimečný. 

Zmínili jsme hradní areál, známý dnes jako Václavské či Dómské návrší. Není od věci si připomenout, že arerál Hradiska a areál někdejšího přemyslovského hradu pojí několikeré pouto a analogie. Je patrné, že na místě, kde koncem roku 1077 začali benediktinští mniši budovat klášter, stály nějaké významnější stavby už předtím. Podle některých zdrojů dokonce v místě kláštera stával dříve kostelík, snad už od dob Velké Moravy.

Podle jedné z olomouckých legend dokonce přivedl kníže Břetislav po únosu ze svinibrodského kláštera (německý Schweinfurt) roku 1030 svou Jitku právě sem, kde nechal zbudovat hradiště. Podle historiků si "český Achilles" Břetislav manželku Jitku přivedl spíše na opačný břeh Moravy, buď do míst dnešního Biskupského náměstí a Tereziánské zbrojnice, kde bylo hradiště ještě z dob Velké Moravy, nebo na místo dnešního Arcidiecézního muzea, tedy na Olomoucký hrad, pověst ale odráží povědomí o tom, že i zde, na kopečku na levém břehu řeky, nějaké opevněné sídlo stávalo. V pověsti se nicméně praví, že v místě Hradiska nechal Břetislav pro Jitku vybudovat letohrádek...  

Tak či onak, v okolí klášterního komplexu je navíc dodnes možné rozeznat části valového opevnění, význam místa podtrhují i archeologické nálezy. Důležitost lokality umocňuje teorie olomouckého archeologa Josefa Bláhy, že v těchto místech býval díky skalnatému podloží od pravěku brod přes Moravu. Pokud tudy projížděly například kupecké karavany, je existence opevněného hradiště velmi pravděpodobná a logická. Hradisko by si rozhodně zasloužilo velmi důkladný archeologický průzkum. Kdyby se dějiny Olomouce vyvíjely trošku jiným směrem a hlavně kdyby Hradisko nebylo vystaveno tolika náporům a zvratům, mohla kolem něj vzniknout možná už ve středověku další regulérní a stabilní městská část. 

Klášter samotný vznikl oficiálně 3. února roku 1078. Benediktini, které do Olomouce pozval vládnoucí knížecí pár Ota I. Olomoucký a Eufemie Uherská, budovali kanonii už od předchozího roku. Ke zmíněnému datu se váže moment, kdy olomoucký biskup Jan vysvětil klášterní oratoř. Fakt, že kostel byl zasvěcen svatému prvomučedníkovi Štěpánovi, silně uctívanému v tehdejších Uhrách, nasvědčuje tomu, že choť knížete, uherská princezna Eufémie, hrála v založení kláštera podstatnou roli. V otázce, zda benediktini přišli do Olomouce z břevnovského kláštera v Praze, nebo právě z Uher, tak tento fakt také nahrává verzi uherské. Ke slavnostnímu vysvěcení klášterní oratoře došlo za přítomnosti obou knížecích fundátorů (zakladatelů), ale i tehdejšího českého knížete Vratislava II. a opatů klášterů Břevnov a Sázava. Prvním opatem nového kláštera se stal benediktinský mnich Jan. 

Benediktini ovšem na Hradisku nezůstali dlouho. Čekal je stejný osud jako mnoho jejich řádových spolubratří v těch časech - v polovině 12. století začali zeměpáni preferovat nově vzniklý reformní řád premonstrátů, a hradištští benediktini museli z Olomouce odejít. Svou kanonii přestěhovali až do Opatovic nad Labem, kde dále pečlivě sepisovali své letopisné záznamy. Dodnes jsou známy jako Hradišťsko-opatovické anály a jsou důležitým zdrojem historických informací. 

Premonstráty už z církevních řádů nevystřídal nikdo další. Tento řád Hradisko zveleboval a vždy znovu budoval přes všechny historické pohromy, které se na klášter snášely. Jeho exponovaná poloha u říčního brodu, mimo hradby města, v sobě nesla velké riziko. Klášter tak byl poničen například za vpádu uherských bojovných jezdců Kumánů v polovině 13. století, poškodili jej Husité, a své zázemí si v něm pravidelně zřizovali různí útočníci, kteří se chystali dobývat olomoucký hrad a královské město. Proto také klášter občas zbourali sami Olomoučané preventivně předem, už když se nějaké nepřátelské vojsko blížilo. Tak jako tak, premonstráti na Hradisku vydrželi a jejich kanonie vzkvétala. S premonstráty z Hradiska je spjato i založení slavného poutního místa nad Olomoucí, Svatého Kopečku. V některých epochách byl klášter i významným kulturním centrem. Už zmínění benediktini psali své letopisy, od počátků bývalo v klášteře skriptorium, tedy písařská dílna, z doby založení kláštera se dochovaly zakládací listiny olomouckého knížete Oty a pražského knížete Vratislava, obě spolu s dedikační listinou staroboleslavského kostela považované dodnes za nejstarší tuzemské listiny.

V 17. a 18. století byl klášter centrem hudební kultury, odehrávaly se zde například tehdy módní a žádané barokní opery, včetně představení hanáckých oper i pro císařovnu Marii Terezii. V barokním období byl klášter vyzdoben nejpřednějšími moravskými umělci, malíři a sochaři. Díky barokní přestavbě se ostatně Hradisku začalo přezdívat Moravský Escorial, pro jeho podobnost se slavným klášterem a královským palácem v Madridu. Některé nádherné fresky jsou ještě i v dnešní době postupně odkrývány a restaurovány. 

Zbrklý císař změnil osudy prosperujíího kláštera

Co nedokázaly útočící armády ani obránci, dokázal ovšem roku 1784 císař Josef II. Ten ve svém osvícenském zápalu (chcete-li, pak osvícenském poblouznění) nechal u nás zrušit stovky kostelů a klášterů, mezi nimi i hradišťský, byť se jednalo o jeden z nejstarších klášterů na Moravě i ve všech  českých zemích. 

Odborníci říkají, že právě v 18. století, před zrušením kláštera, zde velmi kvetlo umění a kulturní dění. Nic naplat, císařské rozhodnutí bylo nezvratné. V ohromném objektu tedy následně vznikl generální kněžský seminář, tedy jakési monstrózní státní učiliště pro státem řízené kněze. Za zmínku stojí, že rektorem tohoto semináře byl i slavný obrozenecký jazykovědec, abbé Josef Dobrovský. Toto pedagogicko-duchovní využití areálu ale trvalo jen několik let.

O pár let později už stát předal areál armádě. Neprve zde za napoleonských válek vznikl tábor pro francouzské vězně, posléze i vojenský lazaret. Roku 1802 sem byla přestěhována vojenská nemocnie z olomouckého Předhradí. Toto poslání už někdejší pýše moravských klášterů zůstalo. Další perlička - jako lékař zde ve 20. letech 20. století sloužil jako přednosta oddělení a dokonce i jako kronikář kláštera spisovatel Jaroslav Durych.

Osudy areálu byly zajímavé i nadále. V 19. století nemocnici postihl požár, při němž přišla o špici centrální věže. Ta pak byla provizorně zakončena mnohem nižší a nepříliš vhodnou věžičkou, která je vidět na všech starých fotografiích Hradiska. Výškovou dominantu klášterní stavbě vrátia až v 90. letech velkorysá rekonstrukce vnějšího pláště a právě centrální věže, o niž se zasloužil tehdejší ředitel vojenské nemocnice plukovník Josef Šváb. Dlouhodobě chátrající barokní komplex, který se za minulého režimu dočkal jen absurdního umístění rudé hvězdy na hlavní věž, je od té doby opět zaslouženě chloubou Olomouce. Plukovník Šváb za to byl oceněn Cenou města Olomouce za rok 1997.

Pokud jde o interiéry komplexu, ty začaly být opravovány a restaurovány už za bývalého režimu a náročné práce odborníků pokračují dodnes.  

Podzemní svět a hrobka Přemyslovců 

A co zajímavého ještě dávný klášter skrývá? Samozřejmě nutně skrývá velké množství materiálu a stop, které by udělaly ohromnou radost především archeologům a historikům. Mnoho Olomoučanů je ochotno přísahat na to, že pod Hradiskem existují rozsáhlé podzemní prostory, že odsud vede podzemní cesta jednak na Olomoucký hrad a také k premonstrátskému Svatému Kopečku. Pod klášterem jsou opravdu rozsáhlé podzemní prostory, existenci dálkových podzemních chodeb ale zatím nikdo neprokázal. 

Jisté je, že zakladatelé kláštera, kníže Ota a kněžna Eufemie, zamýšleli vybudovat rodové pohřebiště pro olomoucké Přemyslovce. Několik olomouckých knížat zde také bylo pohřbeno. Jejich hrobky dnes, zatím, lidé vidět nemohou. To by se ale mělo brzy změnit! V roce 2017 byly i díky snaze historického spolku Durancia a vstřícnosti duchovní správy kostela svatého Štěpána nalezeny schránky s ostatky někdejších vládců olomouckého knížectví. V následujícím roce byly s velkou pečlivost dvě schránky, dřevěná a cínová, obsahující kosti, vyzvednuty. Od roku 2018 zkoumají ostatky Přemyslovců odborníci z Historického ústavu Akademie věd, restaurátoři mezitím zrenovovali obě krásně zdobené schránky. Po dokončení průzkumu, snad už v roce 2020, se ostatky knížat a jejich příbzných vrátí do Olomouce, kde se odehraje jejich slavnostní uložení. Součástí akcí bude i výstava.  

I tato skutečnost konečně přispívá k rehabilitaci mimořádného postavení kláštera Hradisko v dějinách Olomouce, Moravy i českého státu. 

Pokud Vás tyto výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme.