DOPLNĚNO

Dům armády nebo klášter? Pohnuté osudy má, jako ostatně i mnoho dalších, jeden z domů v bývalém olomouckém Předhradí. Dnes známý jako Dům armády, původně po dlouhá staletí klášter řádu augustiniánů. Ti dnes v Olomouci už ale dávno nepůsobí a ani sám tento objekt si s církví už lidé nespojují.

Na domě jsou dnes hned tři pamětní desky: první připomíná slavného revoltujícího písničkáře Karla Kryla, druhá zakladatele oboru dějiny umění Rudolfa von Eitelbergera a třetí, sotva měsíc stará, upomíná na Pavla Dostála, spoluzakladatale zdejšího DEX klubu. 

Nejdříve tedy zpět hluboko do historie. Augustiniánskou řeholi, jeden z nejstarších řádů, se snažil v Olomouci prosadit už slavný biskup Jindřich Zdík v první polovině 12. století přímo ve své kapitule. Nepodařilo se mu to pro nechuť ostatních členů metropolitní kapituly sdílet společný majetek a život podle přísných regulí svatého Augustina. Kanovníci měli zřejmě přeci jen radši své pohodlí i soukromí.

První skutečná olomoucká augustiniánská kanonie tak vznikla až na konci 15. století. První augustiniáni do Olomouce přišli v době bouřlivých událostí, v roce 1425. Odešli předtím z Lanškrouna, kde jim zřejmě více hrozilo nebezpečí ze strany husitů než v konzervativní Olomouci. První příchozí se usadili na Předhradí, tedy v části města, která byla s katedrálou a biskupským dvorem v čele vyhrazena zejména církevním institucím. Řeholníci žili v několika domech, které si zakoupili.

Tyto domy postoupili roku 1493 olomoucké metropolitní kapitule výměnou za starobylou kapli Všech svatých na Předhradí a za dva domy stojící vedle ní. Tím se dostáváme k místu, kde dnes stojí v ulici 1. máje Dům armády. Ke dvěma vyměněným budovám přikoupili posléze mniši ještě dalších šest menších starých domů a na jejich místě vystavěli roku 1501 klášterní budovu. Do této budovy, s povolením papeže Alexandra VI. z roku 1500, ofciálně přeložili lanškrounský klášter.

Augustiniáni na tři století

Od té doby zde po skoro tři staletí stál augustinánský klášter. Ještě v letech 1756 až 1768 byl přestavěn ve stylu pozdního baroka, tedy do podoby, v jaké dům známe dnes. Jenže pak přišly známé josefinské reformy, při kterých byla, podobně jako stovky jiných klášterů v  zemi, zrušena v roce 1785 i kanonie v Olomouci.

Do zrušených církevních objektů stát tehdy nejčastěji umísťoval vojenská zařízení a instituce, a to jak do klášterů, tak i do odsvěcených kostelů. Do někdejší augustiniánské kanonie vojenská správa umístila nejprve vojenské skladiště, posléze budovu dostala vojenská kadetka. Bývalá zde i kasárna a další vojenská zařízení. 

Vojáci i umělci

Vojáci už z budovy nikdy neodešli. Ve 20. století ale začal někdejší klášter sloužit kromě jiného i kulturním účelům. V zadním traktu je mimochodem solidní divadelní sál, odehrávají se zde plesy... a v poměrně uvolněných 60. letech tady fungoval i studentský hudební klub Dex. A tak se dostáváme konečně i k onomu Karlu Krylovi. Tento kromeřížský rodák zde v letech 1965 až 1967 zahájil svou hudební kariéru a odbyl si zde svá první veřejná vystoupení. V roce 2004 byla z podnětu jiného významného aktéra olomouckých kulturních dějin 20. století, ministra kultury Pavla Dostála, odkryta za účasti jeho manželky a bývalého kolegy Richarda Pogody pamětní deska.  

DEX vadil cenzorům

Divadlo Experimentu, zkráceně klub DEX, vzniklo v Olomouci roku 1965. Tehdy fungoval v Modranské vinárně. V roce 1966 se přesunul právě do upraveného sklepení Domu armády. Zakladatelé Jaroslav Göbl a Pavel Dostál do olomouckého DEX klubu zvali hudební skupiny, literární osobnosti a neoficiální soubory z Prahy a Ostravy. Základnu Divadla experimentu tvořila skupinka mladých divadelníků ze zaniklých olomouckých divadélek malých forem. V DEX klubu probíhaly večery poezie, kabaret, divadlo, filmové produkce i koncerty. Opakovaně zde vystupoval mladý Karel Kryl, neotřelé divadelní představení rozvíjely hostující soubory Nedivadlo I. Vyskočila, malé divadlo Litvínov a další. K Pavlu Dostálovi brzy přibyl i hudebník a skladatel Richard Pogoda.

Kolem roku 1967 začal klub zneklidňovat tehdejší cenzory a pracovníky stranického aparátu KSČ a posléze byl administrativně zrušen pod záminkou nutné adaptace. Tím skončila krátká, ale pozoruhodná éra v historii tohoto domu. Jeho atmosféru si můžete připomenout v tomto unikátním filmovém dokumentu z roku 1967 https://www.ceskatelevize.cz/porady/1117288659-pozvanka-do-dex-klubu/

Je už jen ironií osudu, že se stejný dům v srpnu 1968 stal hlavním štábem sovětských okupačních vojsk v Olomouci. Zde pobývali ruští okupační oficíři tak dlouho, dokud se jim nepovedlo získat větší objekt někdejšího velitelství čsl. armády na Žižkově náměstí. 

Uměleckou tradici zahájil už Rudolf von Eitelberger

Dávno před Karlem Krylem, Pavlem Dostálem, Jaroslavem Göblem a dalšími se ovšem osudy domu prolnuly s jinou osobností kulturních dějin. Právě zde se totiž 14. dubna 1817 (některé zdroje uvádí datum 17. 4.) narodil Rudolf von Eitelberger, který nejprve vystudoval právnickou fakultu v Olomouci a poté pokračoval ve studiu a vědecké kariéře ve Vídni.

Eitelberger se ve Vídni stal vůbec prvním profesorem dějin umění a patří proto k evropským zakladatelům tohoto vědního oboru. Na domě bývala i pamětní deska, která ovšem ve víru historických událostí a zvratů coby německy psané memento zmizela. Naštěstí se v roce 2018 v ubnu podařilo společným úsilím spolku Za krásnou Olomouc a města Olomouce pamětní desku obnovit (obnovená deska je dílem restaurátora Radomíra Surmy) a umístit zpět na nároží tohoto památného domu.