V Olomouci zažil v dětství mimořádně dramatické okamžiky, přesto se do rodného moravského města i po desítkách let moc rád vrací. Pan Peter Briess, který od dob druhé světové války žije v Británii, opět navštívil tento týden Olomouc a tentokrát byl přijat také primátorem Mirkem Žbánkem.

„Bylo mi sedm let a bydleli jsme tehdy v krásném novém domě, který tatínek vybudoval v ulici Na Vozovce. Pamatuju si, jak jsem se z okna díval na projíždějící tanky Wehrmachtu,“ vzpomínal na radnici Peter Briess. Fascinující pohled na jedoucí tanky byl zakrátko vystřídán daleko horším zážitkem. „Na dveře zaklepal šéf gestapa a oznámil otci, že chce od této chvíle bydlet v našem domě,“ popsal pamětník lakonicky neuvěřitelnou situaci. Majitel domu byl velmi prozíravý a tak udělal asi nejdůležitější obchod svého života. Gestapákovi nevzdoroval, ale za přenechání nové vily si od něj vyžádal takzvaná „exit visa“ pro sebe, manželku a děti. „Na rozdíl od mnoha dalších židovských obyvatel českých zemí měl můj otec dostatečnou míru představivosti a správně odhadl, že tady půjde o život. Díky těmto vízům jsme odjeli přes Německo a Holandsko do Anglie, a to nám zachránilo život,“ vzpomíná Peter Briess na dramatickou cestu, při níž obzvláště na území Německa nechyběly napínavé a děsivé okamžiky. Rodina se několikrát bála, že se navzdory vízům dál nedostanou... Naštěstí vše tehdy dopadlo dobře. Většina příbuzných Petera Briesse, kteří z Olomouce neodjeli včas, skončila tragicky jako miliony jiných Židů v některém z nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů.

„Pamatuju si také, jak přiběhla 16. března ráno sestřenice a vyděšeně volala: Templ hoří,“ pokračoval ve vzpomínkách sváteční host. „Jedná se o jednu z velikých historických křivd, která nepřišla jen zvenčí, ale svůj podíl na ní mělo i město. Také proto chci podpořit projekt vytvoření modelu olomoucké synagogy,“ reagoval na Briessovo vyprávění primátor Mirek Žbánek. Projekt vytvoření kovového modelu synagogy, který by měl být umístěn na Palachově náměstí, kde synagoga stávala, má podle primátorových slov plnou podporu města.

Jak dále řekl Peter Briess, novověká historie židovské komunity je v Olomouci dosud málo prozkoumaným tématem. „Přitom to je mimořádně zajímavá doba, kdy do města, po staletí Židům uzavřeného, během několika desítek let přišli podnikaví lidé židovského původu a za poměrně krátkou dobu významně pomohli rozproudit ekonomický rozmach města. Velkolepá synagoga byla jedním ze symbolů tohoto rozmachu,“ řekl Peter Briess. Jeho rodina patřila po desítky let mezi nejvýznamnější moravské podnikatele ve sladovnictví.

K Olomouci má dnešní Londýňan velmi blízký vztah. Mimo jiné se na dálku stará o některé restituované nemovitosti. Tento týden se ve městě zúčastnil také Mezinárodního festivalu vojenských dechových hudeb.

Vila Hanse a Pauly Briessových (vybudována 1933-1935)

O jaký dům se vlastně v příběhu Petera Briesse  jednalo? Jaká vila zachránila manželům Briessovým a jejich dětem životy? Jedná se o vilu v ulici Na vozovce 12, dnes zapsanou kulturní památku.

"Židovské rodiny Groagových a Briessových pojila po čtyři generace podnikatelská aktivita v oblasti sladovnictví. Hans Briess (1904-1973) se po praxi v Praze a Hamburku vrací do Olomouce a zapojuje se do činnosti firmy Ignatz Briess jun., předního tuzemského podniku obchodujícího se zemědělskými produkty. Naproti tomu Jacquese Groaga (1892-1962) se u rodinného obchodu nepodařilo udržet. Rodinné exportní sladovny se ujímá bratr Emanuel, který jej finančně podporuje během studií architektury a stavebního inženýrství na vídeňské technice.

Skvělou vizitku a charakteristický rukopis si mladší Groag navíc odnáší ze studia na soukromé stavební škole Adolfa Loose a z pozdější přímé spolupráce s tímto velkým Evropanem. Na řadě olomouckých realizací však můžeme pozorovat pozvolný odklon od striktně loosovského pojetí. Vila Briessových ještě opakuje charakteristický kompaktní hranolový objem, užívá důvtipného řešení s nepřímo osvětlenou halou uprostřed dispozice, ovšem celkový výraz stavby se mění. Architekt artikuluje funkci vnitřních prostorů navenek různými tvary oken a akcentem kosého dvoupodlažního arkýře zimních zahrad. Už z exteriéru tak vytušíme, že hlavní obytné místnosti situoval Groag k jižnímu uličnímu průčelí, kdežto intimní sféru bydlení do zahrady. Vzhledem k typu zakázky činžovní vily neměl architekt možnost aplikovat zde oblíbené loosovské prostorové schéma Raumplanu. V půdorysu zvýšeného přízemí i patra zopakoval dispozici komfortního pětipokojového bytu s potřebným zázemím.

Před hrozbou nacistického ohrožení utíkají Briessovi i architekt do zahraničí. Z Londýna mohou sledovat smutný osud jejich vily obsazené během válečných let gestapem. Teprve v rámci restitučního vyrovnání po roce 1989 se objekt vrací dědicům, je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek." (Text o vile Briessových převzat ze stránky www.slavnevily.cz)