Dva cyklisté, kteří opravdu proslavili Olomoucký kraj, závodí za týmy v tomto regionu v cyklistice, patří mezi juniory, ale rozhodně se za své výsledky nemusí vůbec stydět. Cyklistice celého Olomouka dělají opravdu velkou reklamu. Jak se jim trénuje u nás doma? 

Jednou z těchto vycházejících cyklistických hvězd je mladá dáma Gabriela Bártová, druhým je mladý muž Pavel Bittner.

Gabriela Bártová (SKC TUFO Prostějov) je vícemistryní Evropy, kdy se v říjnu uskutečnilo na velodromu v italské Fiorenzuole Mistrovství Evropy pro závodníky kategorie juniorů a kategorie do třiadvaceti let. U reprezentačního výběru se objevilo jméno sympatické prostějovské cyklistiky Gabriely Bártové, které se dařilo. Gabriela si přivezla stříbrnou medaili z vylučovacího závodu juniorek.

Pavel Bittner (Mapei Merida Kaňkovský) žije kousek od Olomouce a závodil za olomoucký tým. Ze silničního Mistrovství Evropy, které se konalo ve Francii si z hromadného závodu dovezl také stříbrnou medaili, kdy prohrál doslova o "galusku" o milimetry na cílové pásce.

Jsi spokojená/ý za tuto stříbrnou medaili, jakou má pro tebe hodnotu?

Pavel: Ano, samozřejmě jsem rád za medaili z Mistrovství Evropy. Byly to smíšené pocity, titul byl velmi blízko. Když jsem si poté uvědomil, čeho jsem dosáhl, tak to přešlo. Je to můj zatím největší úspěch, hodnotu má velikou. Nechci ale usnout na vavřínech, jak se říká. Ten výsledek mě motivuje k dalšímu tréninku a závodům.

Gabriela: Tak v první řadě bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomohli vůbec se dostat na takovou úroveň, abych mohla o tyto pozice bojovat. Stříbro bylo velkým překvapením, jelikož jsem byla juniorka prvním rokem , ale když už jsem byla tak blízko titulu, vždy to zamrzí. Naštěstí mám příští rok ještě šanci dres získat.

Změnilo se pro tebe ve sportovním životě něco po tomto úspěchu?

Pavel: Moc ne. Z mého hlediska beru cyklistiku stále se stejnou láskou. Z veřejnosti by se dalo říct, že ano. Hodně lidí si toho všimlo, ať už to byli lidé z Česka nebo ze zahraničí. Abych řekl pravdu, tak už na to občas i zapomínám, že mi to takhle vyšlo.

Gabriela: Nemyslím si, pořád se jedná teprve o první medaili z Evropy. Je to spíše motivace do další práce. Budu se snažit postupně se zlepšovat.

Za jaký tým budeš v příštím roce závodit, jaká je tvoje další kariéra?

Pavel: Příští rok budu jezdit za Holandský tým Development Team DSM (dřívější Team Sunweb). Je to pro mě velká změna, ale věřím, že je to správný krok do velké cyklistiky. Podepsal jsem smlouvu na dva roky. Budu mít možnost jezdit na kvalitní závody a sbírat zkušenosti od těch nejlepších.

Gabriela: Příští rok ještě zůstávám v Tufo Pardus Prostějov. Jsem ještě v posledním ročníku střední školy a navíc druhým rokem v juniorkách, takže se budu připravovat na vše ještě doma. Po příští sezóně bych chtěla zkusit štěstí v zahraničí.

Jste z Olomouckého kraje, jak vnímáte popularitu tohoto sportu, tj. cyklistiky v našem regionu obecně?

Pavel: Popularita určitě není tak vysoká jako u sportů jako je fotbal nebo atletika, a to z mnoha důvodů. Avšak poslední dobou počet dětí, co chtějí vyzkoušet kolo jako sport stoupá. Není to lehký ani snadno dostupný koníček, ale díky lidem jako je Jirka Kaňkovský se zde vždy najdou nějací talenti, kterým pomůže se dostat na české závody.

Gabriela: Cyklistika je v Olomouckém kraji velmi rozšířená, jsou tu tradiční závody na dráze v Prostějově, závody ČP, závod míru u23, Czech Tour. Bývaly tu i cyklokrosy Toi Toi cupu Loštice, Uničov nebo Náměšť na Hané.

Co tréninky, jsou na našich silnicích bezpečné?

Pavel: To je těžké říci. Snažím se využívat co nejméně frekventované silnice a cyklostezky, ale i tak musím říct, že ne vždy se cítím bezpečně na cestách. 95 % tréninků jezdím sám a u kraje silnice, ale i tak se skoro vždy najde nějaký blázen, který mě nesmyslně ohrozí.

Gabriela: Pokud netrénuji na dráze, tak jezdím v okolí Bouzova, kde naštěstí není takový provoz, ale čím se přiblížím více k městu, provoz se vždy zvětšuje. Ale necítím se nějak v nebezpečí až na výjimky.

Kde trénujete nejraději?

Pavel: Letos jsem jezdil nejradši směrem na Jeseníky (Šumperk, Rýmařov). Jsou tam klidné silnice a zároveň dobrý terén na trénink.

Gabriela: Nejraději jezdím v okolí domova, takže Bouzov, Litovel, Městečko Trnávka, Mohelnice, Šumperk, Prostějov, Konice. Je tu dobrý terén, roviny, kopce v Prostějově dráha, takže super.

Využíváte i vy jako téměř profesionálové cyklostezky v Olomouckém kraji nebo ve městě?

Pavel: Využívám je, co to jde. V letních měsících jsou sice velmi frekventované (bruslaři a chodci), ale stále bezpečnější než nějaký hlavní tah.

Gabriela: Ano, snažím se využívat cyklostezky, pokud jsou dobré. Je vždy bezpečnější pocit najet si na cyklostezku, než se motat někde po hlavní silnici s agresivními řidiči.

Jaké máte plány v roce 2021?

Pavel: Bude to pro mě rok plný změn. Částečně budu žít v Holandsku, ale zároveň budu stále studovat na Gymnáziu Čajkovského v Olomouci. Naštěstí mi ve škole vychází ve všem vstříc. Chci skloubit školu a sport na vysoké úrovni, tak abych to zvládl bez potíží. Dále se začlenit do nového týmu a sbírat nové zkušenosti. Ambice na výsledky zatím žádné nemám, to se ještě uvidí.

Gabriela: V roce 2021 bych se chtěla zaměřit hned na několik cílů. V dubnu by mělo být MS na dráze, což bude první vrchol sezóny, poté bych ráda pokračovala v přípravě už více na silnici, a to k MČR a potom v září MS a ME na silnici. Cílem je také přestup do zahraničního týmu pro sezónu 2022.

Zaznamenali jste projekt, který zastřešuje Roman Kreuziger známý to cyklistický profesionál "1,5m" a jde o respekt mezi cyklisty a řidiči automobilů? Myslíte si, že by mělo být více takovýchto projektů? Měly by se tyto projekty propojit i s krajem, městem, státem? Vůbec, cítíte se na kole bezpečně, ať už na tréninku nebo jen tak na projížďce?

Pavel: Respekt mezi cyklisty a řidiči automobilů je důležité téma. Já jako cyklista respektuji řidiče, odezva z druhé strany bývá většinou jiná. Velká část řidičů nebere cyklisty jako právoplatné účastníky provozu, a to je problém. Tady nejde ani o ten 1,5 metr při předjíždění, ale o vzájemný respekt. Měl jsem už mnoho incidentů, ať už jde o časté situace, kdy dostanu ostřikovači a nebo chvíle, kdy se bojím o svůj život. Takže si myslím, že by takovéto projekty měly být více podporovány, ať už státem nebo jinak. Neměly by být brány na lehkou váhu.

Jaký je váš další sportovní sen?

Pavel: Můj sen je být schopný žít z toho, co mě baví. V této chvíli je to cyklistika. Pokud se mi podaří to splnit, tak to opravdu bude splněný sen.

Gabriela: Můj životní sen je mít dres z Mistrovství světa a Evropy. A to z jakékoli disciplíny.

Reprezentační trenér pro silniční cyklistiku Tomáš KONEČNÝ, který je zároveň trenérem i prostějovského týmu a pochází z Olomouckého kraje, z Jeřmaně u Bouzova, který si sám prošel Loštickou a Uničovskou cyklistikou, než se stal sám slavným profesionálem a nyní reprezentačním trenérem k oběma závodníkům říká:

„Pavel je obrovitánský talent. Sleduji ho už od žákovských kategorií a již jako kadet jel s juniorským reprezentačním týmem na reprezentační soustředění a neustále výkonnostně rostl. Má opravdu celou kariéru před sebou a co mě u něho těší, že si jde za svým snem a cílem. S tátou Pavlem jsem sám závodil, byl o rok mladší a byl také velice talentovaný a skvělý cyklista. Naopak Gabrielu znám více z týmu. Má také talent. To, že získala medaili, je velkým úspěchem, mělo by ji to motivovat k další tvrdší práci. Medaile jí pomůže k další kariéře a má “našlápnuto“, aby nezůstala u medaile jediné. Oběma přeji hodně úspěchů, štěstí a zdraví, které ke sportu určitě patří.“