Kdo by chtěl za normálních okolností bydlet na Leninově třídě nebo ve Stalinově ulici? Jakmile bylo jasné, že po listopadových událostech v roce 1989 půjdou komunisté po čtyřiceti letech skutečně od válu, objevily se první návrhy na změny pojmenování ulic a náměstí. Jako úplně první se ale ozvali obyvatelé Svatého Kopečka, tehdy ovšem pouze Kopečka.

Obec nad Olomoucí vznikla jako zprvu malá osada okolo poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Je zřejmé, že původní název Svatý Kopeček proto zcela logicky dával smysl. Komunisté ovšem ke sféře svatého měli dost velký odpor a tak Kopečku jeho adjektivum vzali. Hned v prosinci 1989 ale vznikla petice, v níž několik stovek lidí požadovalo návrat tradičního jména. V lednu prvního svobodného roku 1990 se tak mohlo poutní místo opět pyšnit staroslavným jménem Svatý Kopeček.

Pokud jde o názvy ulic a náměstí, vše se na radnici začalo řešit také v lednu 1990 na základě spontánních návrhů, které byly předkládány bez předchozího jednání v radě nebo plénu tehdejšího městského národního výboru. Pouze oficiální přijetí těchto změn trvalo déle. Městská rada nakonec sebrala dohromady a prohlasovala zhruba čtyřicet návrhů, které následně ještě prošly již nově zvoleným městským zastupitelstvem.

Měnily se názvy náměstí a ulic nejen v centru města, ale prakticky ve všech čtvrtích. Demokraté měli po listopadu naštěstí tolik rozumu, že přijímali názvy již tradiční, historické, z nichž některé byly užívány již od středověku. Na rozdíl od první republiky tak nevznikla žádná analogie tehdejších názvů ulic podle populárních politických osobností, jako bylo třeba Wilsonovo nebo Masarykovo náměstí…

Dvě nejvýznamnější veřejné plochy tedy dostaly po sedmdesáti letech zpátky svá stará středověká jména - náměstí Míru se změnilo v Horní náměstí, náměstí Rudé armády na Dolní náměstí. Podobně se vrátila některá původní jména ulic, která se komunistům nelíbila pro příliš „církevní“ přesah. Tak se změnila ulice u Tržnice zpět na Kateřinskou, ulici Stará se vrátil název podle zdejšího kláštera, tedy Kapucínská ulice, a Malé náměstí se mohlo opět jmenovat Blažejské podle dávno zaniklého kostela svatého Blažeje.

Zajímavé je, že ne všechny návrhy prošly. Existují například doklady o tom, že jeden z tehdejších návrhů schválila městská rada, ale nakonec neprošel zastupitelstvem. Žižkovo náměstí, kde dnes stojí pomník TGM, se mělo jmenovat Masarykovo, ale nakonec mu zůstal název po husitském vojevůdci. Po prvním prezidentovi je tak pojmenována někdejší Nádražní třída, za socialismu třída Osvobození. Nemilou kuriozitou je, že v Olomouci vydržel až do roku 1990 název ulice, pojmenované po jednom z nejhorších tyranů, kterého tou dobou uznávali snad jen v Severní Koreji – a to po J. V. Stalinovi. Toto jméno nesla dnešní ulice Jižní ve Slavoníně.

Další zajímavostí je skutečnost, že ne všechny názvy, související s „východní orientací“ ČSSR, byly odstraněny a platí tak dodnes. Jsou to například ulice Jeremenkova a Malinovského (po vojevůdcích Rudé armády), ulice Marie Pujmanové (spisovatelka a významná komunistka) či ulice Švermova (komunistický novinář a funkcionář).

Další změny:

nám. VŘSR – Palachovo náměstí

Leninova třída – třída Svobody

Stalinova ulice – Jižní ulice

Třída Lidových milicí – Studentská ulice

Spartakiádní ul. - Legionářská ul.

Gottwaldova ul. – Vídeňská ul.

Dimitrovova ul. – ul. Vejdovského

Marxova ul. - Schweitzerova ul. 

ul. Interbrigadistů – Moravská ul.

ul. Vítězného Února – Helsinská ul.

ul. Julia Fučíka – Matochova ul.

ul. I. Pětiletky – ul. Gen. Píky

ul. Belojanisova – Rolsberská ulice

ul. Salvadora Allende – ul. Hněvotínská

Foto Petr Zatloukal, převzato z panelové výstavy ČTK na Horním náměstí