AKTUALIZOVÁNO

Další příběh z volného cyklu o tom, co všechno se v Olomouci ztratilo, nás zavede na Blažejské náměstí. Zde se ztratil kostel. Starodávná svatyně. Záhadná stavba, o jejíž historii se toho dodnes moc neví. Možná by víc prozradil archeologický průzkum, ten ale není na pořadu dne. A dozvíme se i to, proč zdejší duchové či strašidla, pokud zde tedy nějaká jsou, mluví nejspíš švédštinou. 

Kostel svatého Blažeje je jednou z těch olomouckých sakrálních staveb, které nepřežily josefinské reformy na konci 18. století a byly pak v následujících desetiletích, obvykle už ve značně zchátralém stavu, zbourány. To, co nám dnes současným úhlem pohledu na historickou hodnotu památek připadá neuvěřitelné, bylo bohužel pro naše předky v 19. století samozřejmostí - nepotřebné, nejen církevní stavby, se prostě bouraly. Tak Olomouc přišla nejen o kostel svatého Blažeje, ale třeba o kostel Panny Marie na Předhradí, kostel svatého Jakuba, o krásnou gotickou Novou bránu, a dokonce o nejstarší a původní katedrální kostel svatého Petra. Ale zpět na Blažejské náměstí.  

Nevelký kostel svatého Blažeje dominoval od pradávna osadě, která se stala Olomoucí teprve ve 13. století při spojování původně samostatných osad s lokačním královským městem. Osada prý byla obchodnicko-kupeckým sídlištěm, které využívalo příhodné polohy na úpatí Olomouckého kopce. Pokud jde o kostel, jeho dějiny jsou nejasné a jeho podobu známe jen ze dvou litografií. V Olomouci panovalo o tomto zvláštním kostele přesvědčení, že jde o starobylou, původně ještě pohanskou svatyni, která zažila dokonce působení arcibiskupa svatého Metoděje v 9. století. Písemné zmínky o kostele u nás poněkud neobvyklého zasvěcení svatému Blažeji se datují až ke 13. století, stavba však byla v každém případě starší. Podle všeho mohla být stará jako kostel svatého Petra, který se stal roku 1063 prvním sídlem olomouckých biskupů a který stával v dnešní Křížkovského ulici. Také ten ostatně padl za oběť touze Olomoučanů získat bouráním starých staveb místo pro budovy nové, protože Olomouc byla až do 80. let 19. století svírána hradbami a ve městě panoval naprostý nedostatek stavebních parcel.

Podle některých dohadů mohl být blažejský kostel původně kamenným sídlem zdejšího velmože, protože na sakrální stavbu má opravdu velmi neobvyklý půdorys. Nepravidelný sedmiúhelník vskutku není klasickým základem pro církevní stavbu. Je sice fakt, že Blažejské náměstí má docela značný sklon, nicméně stavitelé chrámů si obvykle uměli s terénem poradit, pokud chtěli, aby svatyně měla pravidelný půdorys. Stavba stála na hrubě otesaných balvanech, střešní konstrukci s gotickými klenbami drželo šest masivních sloupů, hlavní oltář v presbytáři byl otočen k průčelnímu oknu, takže lid během bohoslužby vůbec neviděl celebrujícího kněze. Nejen mezi olomouckými chrámy byla tato stavba dost unikátní.

Zajímavý byl také její osud. V převážně německém královském městě v tomto kostele kázal po staletí kněz česky. Od 15. století zde bývaly bohoslužby pro příslušníky cechu rybářů a cechu koželuhů. V 16. století, kdy se v Olomouci začala prosazovat z Německa proudící luteránská reformace, se kostel stal centrem zdejších protestantů. Možná právě to vedlo v roce 1642 luteránské Švédy, kteří od toho roku na osm let okupovali Olomouc, aby si v blažejském kostele zřídili svůj hlavní svatostánek. A tady se konečně dostaneme k tomu, proč by případná strašidla na Blažejském náměstí mohla mluvit starou švédštinou.

Když se roku  1644 na podzim pokoušelo císařské vojsko pod velením Ladislava Buriana z Valdštejna zpět dobýt Olomouc a vyhnat Švédy, získal na významu zdejší starý hřbitůvek. Jakkoliv císařské obléhání a útoky k úspěchu nevedly, mezi švédskými obránci bylo mnoho padlých - řadových vojáků i důstojníků. A právě důstojníky a jiné významnější vojáky pak švédští okupanti pohřbívali kolem kostela svatého Blažeje. Prý jich zde pochovali na sto šedesát! Ve stejné době našel využití i jiný hřbitůvek u další, později zrušené, velevýznamné svatyně - prvního biskupského kostela svatého Petra v Křížkovského ulici. Tam zase mohli Olomoučané se souhlasem švédského velení pohřbít po neúspěšných útocích padlé obyčejné vojáky z císařské strany, ale i řadové vojáky švédské. A pro úplnost dodejme, že padlí důstojníci z císařské armády byli tenkrát vydáni zástupcům obléhatelů a pohřbíváni u kostela svatého Ondřeje ve Slavoníně. Armády se k sobě tehdy, poněkud paradoxně, přeci jen chovaly solidněji než třeba při světových válkách ve 20. století. 

Kostel byl pak v následujících desítkách let převážně uzavřen. V letech 1839 až 1840 byl rozbořen a rozebrán. Tvar kostela dnes připomíná jen trávník uprostřed náměstíčka. Na místě doposud neproběhl žádný ucelený archeologický průzkum. Z blažejského kostela zůstal do dnešních dnů jen zvon svatého Blažeje z roku 1547, který dnes zvoní z kostela svatých Filipa a Jakuba na Nových Sadech. Zvon tehdy ulil olomoucký zvonař František Ilenfed a z centra Olomouce na Nové Sady se stěhoval po zrušení blažejského kostela po roce 1785. Zde si dokonce můžete poslechnout, jak zvon svatý Blažej zní http://www.zvony.ic.cz/olomouc/olomouc.htm. (Tímto děkujeme panu Čendovi Šopkovi za tip!)

Připomeňme si ještě, že kousek za kostelem stávala Blažejská brána, jejíž strategický význam teprve v 17. století nahradila Kateřinská brána, která stávala blíže k dnešní tržnici. V době budování bastionové pevnosti v 18. století byla brána pozměněna na půlválcovou věž, součást opevnění. V 19. století byla postupně rozebrána. Náměstí získalo výrazně jiný charakter po polovině 17. století, kdy si zde bratři kapucíni vybudovali poměrně rozlehlý kostel s klášterem. Touto velikou stavbou přerušili a zaslepili dosud průchozí spojení Blažejského a Dolního náměstí podél středověkých hradeb. Blažejské náměstíčko se tak uzavřelo do dnešní podoby malebně romantického tichého místa, ukrytého před všedním ruchem centra města. A možná že i proto se tady tak líbilo zakladatelům moravské archeologie a vlastivědy a otcům Vlasteneckého solku muzejního Jindřichu Wanklovi a Janu Havelkovi, kteří léta bydleli a pracovali v domě číslo 5, stejně tak zde domov našel i spisovatel Matěj Čapek-Chod... A jak už to tak v historii bývá, jeden neobvyklý paradox potkal i Blažejské náměstí. V červnu zažila při fotbalovém mistrovství Evropy jednadvacítek Olomouc doslova švédskou invazi. Tisíce fandů ve žlutomodrých dresech zaplavily Olomouc. A víte, kde si dávali sraz a kde zasedali organizátoři celého tažení? V restauraci Michalský výpad na Blažejském náměstí. 

P.S. A ještě k těm duchům, co mluví švédsky. Ne, nepotkali jsme zde žádného. Nenašli jsme ani doložené vyprávění či nějakou zapomenoutou pověst. Švédové ale v Olomouci byli hodně dlouho, a zanechali zde, řekněme, hodně silný dojem. Město zničili tak, že se to nikdy dřív ani později v tisícileté historii Olomouce neopakovalo. A o Švédech se u nás vyprávělo dost divokých skazek, legendu o pekelně krutém a skoro nezranitelném důstojníkovi z této skandinávské země mají třeba v Jihlavě... proto si myslíme, že není zas tak nepravděpodobné, že i Olomouc má svá švédsky hovořící strašidla :-)  

P.S.II Ozývají se nám čtenáři, kteří mají Blažejské náměstí spojeno s různými tajemnými zážitky a většinou pochmurnou atmosférou. Musíme upřesnit, že prostor za vysokou zdí je areálem kláštera kapucínů, jejichž kostel známe z Dolního náměstí. Tento klášter sice sousedil s kostelem svatého Blažeje, nikterak spolu ale nesouvisí, jde o dvě odlišné stavby. Blažejský kostel byl na náměstíčku snad od 11. století, kapucínský kostel Zvěstování Páně a klášter v sousedství až od roku 1661. Jak se ale z několika reakcí zdá, sám klášter a zvláště objekt, kde byla kdysi výpočetní stanice Československých státních drah, v sobě nese mnohé tajemství.