Přelom října a listopadu, dušičkové období, podzimní deprese, atd... Znáte ty mediální zkratky až klišé. Jenže před 96 lety měli v těchto dnech naši předkové, včetně Olomoučanů, naprosto jiné starosti. Zatímco dávná tradice nás v období přelomu října a listopadu odkazuje k svátkům, spjatým se vzpomínkami na zemřelé, před 96 lety, v roce 1918, bylo jednoznačně největší událostí prohlášení samostatného československého státu.

Byť ještě neskončily všechny boje na různých frontách, řada mužů stála se zbraní v poli kdesi v cizině, dezertéři se stále ještě plni úzkosti schovávali po stodolách a v dalších úkrytech a běžní lidé měli dost co dělat, aby se vůbec najedli, tón denního tisku se najednou docela změnil. Zpráva o vzniku československého státu, přičemž ještě není vůbec zřejmé, co to vlastně bude za stát, je absolutním hitem dne, plní titulní stránky a vynucuje si i zvláštní vydání. po pár dnech se sice objevují první trable s českými Němci, kteří se nechávají slyšet, že chtějí také svůj stát, nicméně převažuje radost, nadšení a optimismus. Tradiční dušičková amtosféra v roce 1918 ustoupila pestrosti ulic, v nichž vlály červenobílé prapory. Ve městě se odehrávaly nikoliv snad přímo demonstrace, ale různá srocení lidu, mítinky a veřejná prohlášení, a to jak ze strany politiků, tak třeba i prvních dorazivších legionářů. Olomoučané hltají zprávy z Prahy, Vídně a díky dosud exilové vládě i z Paříže. Čeští kněží dostávají pokyny, aby ve svých chrámech sloužili slavnostní Te Deum jako poděkování za vznik nového státu. V Olomouci vzniká nový Okresní národní výbor, který lid vyzývá ke klidnému převzetí moci, a oslovuje i vojsko, včetně dezertérů. Doba se zcela radikálně mění.  

Na Dušičky, svátek Všech svatých a vzpomínky na zesnulé v tomto roce opravdu nebylo moc pomyšlení...