Když na jaře v roce 1638 zemřel, připravili jeho přátelé a kolegové portrét s latinsky psaným nekrologem. V něm stálo kromě jiného toto: „Mne zrodili Moravané a povznesla Olomouc. Byl jsem zasvěcen do tajemství Přírody, její milující chráněnec, uměním šťastný, Georg Flegel…“ Ano, Georg Flegel, jeden z nejuznávanějších evropských tvůrců manýristických či ranně barokních zátiší, pocházel z Olomouce, a i když svou výtvarnou slávu zažil až v bohatém Frankfurtu, do konce života se k Olomouci hrdě hlásil.

Georg se narodil pravděpodobně roku 1566 v rodině obuvníka Nikla Flegela, který o rok či dva dříve zakoupil v Olomouci dům a byl přijat mezi měšťany i do zdejšího cechu ševců. Rodina s velkou pravděpodobností patřila mezi protestanty, kterých bylo tou dobou v převážně německé Olomouci stále více.

Mladý Georg Flegel byl nepochybně ovlivněn uměním, které bylo v tehdejší Olomouci všudypřítomné. „Olomouc byla biskupským sídlem a po Praze nejvýznamnějším městem českých zemí. Vedly se zde čilé obchodní styky s Augsburgem, Norimberkem a zejména Vídní, odkud směřovaly kontakty dále do Rakouska a do Itálie. Hospodářský rozkvět provázela vysoká úroveň hmotné a duchovní kultury. Město bylo tehdy skutečným centrem humanismu,“ píše ve Flegelově životopisu historička umění Hana Seifertová. V takovém podnětném prostředí Georg Flegel vyrůstal.

Z Olomouce na dvůr císařova bratra

Někdy v 80. letech se talentovaný mladík vydal z Olomouce na zkušenou, nejspíš do Vídně a dále do Rakouska. Někdy tou dobou si jej povšiml renomovaný výtvarník Lucas van Valckenborch, dvorní malíř císařova bratra Matyáše. Georga Flegela pak nacházíme ve Valckenborchově výtvarné dílně v Linci, kde tou dobou sídlil Matyášův dvůr. Už tehdy se Flegel začínal specializovat na precizní ztvárnění různých předmětů všedního života, jako jsou prostřené stoly s množstvím lahůdek, záplavami květin, luxusním cukrovím i hmyzem či ptactvem.  Na jeho tvorbě bylo patrné, že se musel velmi zevrubně zabývat detailním studiem přírodnin, jejichž znalost pak uplatňoval na plátnech. Společně s mistrem Valckenborchem pak tvořili velká plátna, na nichž se učitel věnoval ztvárnění postav a žáku Flegelovi přenechával například zpracování slavnostních tabulí. Pozici Flegela lze v tomto období označit dobovým termínem Bildstaffierer. Jejich společná díla pak na diváka působí dojmem, jako by byl on sám pozván k prostřené tabuli a měl se zúčastnit hostiny.

S učitelem do Frankfurtu

Spolupráci s nadaným malířem si Lucas van Valckenborch nemohl vynachválit. Georga Flegela s sebou tedy vzal i později, když z přeci jen provinčního Lince odešel za bratrem Martinem do mnohem většího a kosmpolitnějšího Frankfurtu nad Mohanem. Zde se po letech Flegel vypracoval k tomu, že si mohl otevřít vlastní malířskou dílnu a v roce 1597 získal i měšťanské právo. Ve Frankfurtu se seznámil i s mistrem miniatury Georgem Hoefnagelem. Také toto umělecké setkání jej mohlo inspirovat k tomu, že se ve vlastní tvorbě věnoval už takřka výlučně motivům zátiší, na nichž se opakují až fotograficky přesná zachycení ovoce, květů či například exotických potravin. V jeho díle získávají entity, které obvykle vnímáme jako pasivní věci a objekty, svou vlastní svébytnost, a místo role kulis se stávají hlavními "hrdiny" obrazů. I v tom byla práce Olomoučana Flegela inspirativní a originální. 

I když se Georg Flegel stal i samostatně úspěšným malířem, ani v pozdějším období a ve vyšším věku se nikterak nebránil spolupráci se svými dobrodinci a učiteli bratry Valckenborchovými. Přesto je v dějinách umění jeho jméno spjato především s rozvojem žánru zátiší, v němž se mu jen málokdo před ním či po něm vyrovnal.

Nový Apellés a Dürrer

Když ve vysokém věku dvaasedmdesáti let zemřel, připravili a vytiskli jeho přátelé malíř Hendrick van der Borcht a rytec Sebastian Furck již zmíněný portrét s nekrologem. V něm kromě jiného praví i to, že se stal „druhým Apellem a Dürrerem, umělcem důvtipné mysli i rukou“. Apellés byl starořecký výtvarník, dvorní malíř Alexandra Makedonského, o slavném Albrechtu Dürrerovi snad ani není třeba hovořit. A dodejme, že i soud dějin dal Flegelovým přátelům zapravdu. Díla Georga Flegela najdeme v řadě evropských sbírek a v historii umění tomuto talentovanému a činorodému synovi Moravy a Olomouce dodnes patří čestné místo. Jen je v ní uváděn jako německý malíř, zatímco Olomouc se k němu, bohužel, příliš nehlásí…