Ohňostroje, ohňostroje, ohňostroje… Na Silvestra, na Nový rok, na státní svátek, nebo třeba k výročí panovníka. V Olomouci vypukne za chvíli, v 18 hodin na Horním náměstí. Spousta lidí se těší, někteří mají naopak vztek.

Někdo ohňostroje miluje, někdo se o ně nezajímá a někdo je nesnáší. Jsou i tací, kteří kupříkladu pořádání ohňostrojů v Olomouci označují za projev křupanství a buranství. Říkat se dá ledacos, současně by si ale člověk měl být vědom souvislostí. Jsou-li křupany Olomoučané, kterým se ohňostroje líbí, pak se řadí do stejné skupiny i čínští císařové, francouzští králové, náš oblíbený císař a král Rudolf I. Habsburský či špičkový výtvarník právě z Rudolfinské éry Giuseppe Arcimboldo. Být křupanem v této společnosti není zas tak špatné.

Jak to tedy s těmi ohňostroji u nás vlastně je? Souvisí samozřejmě s vynálezem střelného prachu a tedy i s dalekou Čínou. Podle různých zdrojů se první zábavní pyrotechnika v Asii začala používat někdy v 9. nebo 10. století, tedy v době, kdy u nás vyrostla a zase zanikla Velkomoravská říše a začínali vládnout Přemyslovci. Důležité je dodat, že v Číně se rychle rozšířilo přesvědčení, že ohňostroj není jen trochu děsivou parádní podívanou pro efekt, ale také dobrou ochranou před zlými duchy, které barevné zářivé a hlasité exploze odrazují a zahánějí. Tato víra souvisí s obecně jiným vnímáním významu zvuků; před negativními silami se dle východních duchovních systémů lze chránit právě i určitým zvukem, stejně tak mohou jiné zvuky přinášet pozitivní naladění či otevřít duši k tomu, co nás přesahuje. Vzpomeňme si jen na různé zvonky, tibetské misky a další nástroje, které vydávají svérázné zvuky s určitými vibracemi. Výbuchy petard a ohňostrojů byly dle čínských odborníků tou nejlepší ochranou před zlými silami. 

Do Evropy se, pravděpodobně přes Byzantskou říši, dostal tento objev někdy ve 14. století, střelný prach s gustem používali v 15. století třeba čeští husité. Pro zábavu v podobě ohňostrojů střelný prach používali pý už ve 13. století Italové, kterým jeho znalost údajně zprostředkoval cestovatel Marco Polo. Pokud jde o využití střelného prachu ryze pro pobavení, v našich zemích byl velkým přívržencem ohnivých show oblíbený císař a mecenáš alchymistů a koumáků všeho druhu Rudolf Habsburský. Ano, to je ten, kterého nejvíc Čechů zná asi z filmu Císařův pekař. Parádní slavnostní ohňostroje pro Rudolfa koncipoval mimo jiných i vynikající renesanční malíř, známý tvorbou neuvěřitelně věrohodných hravých portrétů, sestavených z kousků ovoce, zeleniny či jiných předmětů, mistr Giuseppe Arcimboldo. Pokud se umělecky pojaté ohňostroje staly součástí renesančních dvorů, v následujícím baroku jejich obliba ještě stoupla. Velkým příznivcem ohňostrojů byl třeba další legendární panovník, francouzský král Ludvík XIV. V královském areálu ve Versailles bývalo k vidění to nejlepší v Evropě. Ohňostroji se ale chlubila i řada jiných panovníků a po nich samozřejmě také aristokratů či církevních hodnostářů. Kdo se chtěl ukázat, musel jít  dobou.

Olomouc zažívala show mistrů ohňostrůjců třeba díky premonstrátům z Hradiska, kteří velkolepě slavili kupříkladu v roce 1751 šestisté výročí založení své hradišťské kanonie. I další vysoce urozené osoby a nebo církevní řády se v Olomouci předváděly, jak efektní podívanou dokáží představit publiku. Před pár lety dokonce mohli Olomoučané při jednom open-air koncertu na Horním náměstí vidět, jak takový barokní ohňostroj vypadal. Škoda, že se taková představení neopakují častěji.

Z výše zmíněných řádků tedy celkem zřetelně vyplývá, že k evropské civilizaci ohňostroje patří už přinejmenším půl tisíciletí a k té dálně-asijské kultuře dokonce více než tisíc let. Nejde tedy o zábavu zpovykané zbohatlické postmoderní společnosti, jak by se občas mohlo z některých komentářů zdát, ale o tradici, delší než mnoho jiných věcí, které dnes všichni za tradiční považujeme. Ať už nám tedy občasné detonace a exploze lezou na nervy a naše psy rozčilují k nepříčetnosti, uznejme alespoň, že tohle prostě k naší společnosti patří. No a navíc je tu ta šance, že petardy zaženou zlé duchy :-)