Byli trochu tajemní, na svou dobu velmi učení a skoro každý je někdy potřeboval. Lékárníci, kteří nejen prodávali, ale původně hlavně vyráběli léčiva. Historie olomouckých lékáren a lékárnictví je mimořádně dlouhá, sahá do 14. století. Málokdo ale ví, že v Olomouci je pravděpodobně úplně nejstarší nepřetržitě činná lékárna na Moravě. Ano, je to Krajinská lékárna, kterou znají určitě nejen Olomoučané. Od konce loňského léta je sice zavřená, ale podle našich zpráv už brzy opět otevře.

Krajinská lékárna sídlí nepřetržitě už 450 let ve stejném domě. To z ní dělá nejstarší lékárnu s takovou tradicí na Moravě. Muž s tajemně znějícím jménem Faustin Prims ji domě na rohu Horního náměstí a Ostružnické ulice otevřel poprvé roku 1571. Nejstarší lékárna v Brně je ta U Červeného raka, která pochází až z první poloviny 17. století a její sídlo bylo navíc nově postaveno roku 1907. Zcela nejstarší trvale fungující lékárna v českých zemích není ani v Praze, jak by člověk čekal, ale v Jáchymově, kde ji učený Georg Sturz otevřel roku 1526. Olomoucká Krajinská lékárna je tedy pravděpodobně druhá nejstarší v našich zemích a docela jistě nejstarší na Moravě.

Rok 1571 přitom neznamená úplný počátek lékárnické tradice v tomto domě, ale spíše její obnovení a začátek již nikdy nepřerušeného sledu lékárníků a jejich zákazníků. Podle některých zpráv byly totiž v tomto domě poskytovány služby lékárníků už v první polovině 15. století! Už k roku 1443 je uváděn jako nový majitel domu lékárník Mikuláš Ungar. Zřejmě ale byla jejich činnost přerušována a nahrazována dočasně jinými obchody nebo službami. Třeba v roce 1500 patřil dům zlatníkovi Janu Khuenovi, který zde měl dílnu a obchod. V roce 1513 je zmiňován opět lékárník, a to Martin Goldschmied, jehož neshody se zákazníky musela řešit městská rada. 

Ovšem od roku 1571, kdy zde Faustin Prims otevřel lékárnu údajně na pokyn samotného císaře, je zde tato specifická služba poskytována bez přerušení až dodnes. Mimochodem, Faustin Prims byl nejprve lékárníkem a nájemníkem v konkurenční Černé lékárně na rohu Horního a Dolního náměstí, a to už od roku 1557. Jelikož se pak oženil s dědičkou domu na rohu náměstí a Ostružnické ulice Ludmilou Khuenovou, otevřela se mu tak šance provozovat vlastní lékárnu... A tak odstartoval historii Krajinské lékárny.  

Rodiště mimořádných osobností

Dům s takovou historií a pamětí byl také rodištěm zajímavých osobností. Již zmíněný zlatník Jan Khuen měl syna Marka (zemřel roku 1566). Tento muž byl zvolen roku 1553 olomouckým biskupem, údajně prvním, který pocházel přímo z Olomouce. Jeho episkopát spadá do doby šíření luteránství, pro katolíky obtížné. Sám biskup se ve snaze o sblížení s utrakvisty (českými následníky husitů) zasadil u papeže o povolení přijímání pod obojí. Svolení získal roku 1564.

Jiří Noske, který lékárnu provozoval v letech 1610 až 1630, byl ve městě váženou osobností a stal se členem nekatolické městské rady v době stavovského protihabsburského povstání. Za to byl pak po Bílé Hoře potrestán pěti lety nucených prací…

Dalšími velkými osobnostmi byli někteří členové rodu Schrötterů, který dům vlastnil plných 145 let. Například Jan Schrötter, který lékárnu provozoval od roku 1818, propagoval v Olomouci meteorologická pozorování a měření a zasazoval se o používání svítiplynu. Díky němu byl tento druh osvětlení do města zaveden roku 1865. Jiný člen rodiny, jeho bratr Antonín Schrötter, působil jako velký chemik a geolog ve Vídni a Grazu a mimo jiné vynalezl červený fosfor! Díky němu existují bezpečné zápalky, které vám nezačnou samy hořet v kapse.

Karel Schrötter se stal zase kromě lékárníka i starostou Olomouce, zemským poslancem a váženým členem Všeobecného rakouského spolku lékárníků ve Vídni. Poslední čen rodiny Hugo vyučoval coby profesor chemii v Grazu a lékárnu v Olomouci za něj vedl jistý Ludvík Winkler.

Dům s bohatou historií

A jaká je historie domu na nároží náměstí a jedné z nejživějších ulic v centru města? Dům na Horním náměstí č. 10 má neméně zajímavou historii jako sama lékárna. Jedná se de facto o dvojdům, který vznikl asi v 16. století spojením dvou domů v jádru gotických. Tehdy byly tyto měšťanské domy rozšiřovány a upravovány v renesančním duchu a tak došlo i k jejich stavebnímu propojení. V dalších staletích byl dvoukřídlý objekt zvýšen a výrazně byl upraven v 19. Století, kdy získal půvabnou a nesmírně elegantní empírovou fasádu. Takový jej známe i dnes, byť se domu dotkly ještě úpravy na konci 20. let 20. století, kdy tento blok mezi náměstím a ulicemi Ostružnická a Ztracená upravoval výborný architekt Klaudius Madlmayr. Jak se píše v dobovém tisku, „tento dům v empirovém slohu se vzácným pochopením restauroval architekt Madlmayr“. To můžeme potvrdit, dům nebyl jeho úpravami nikterak znehodnocen a je tak dnes jednou z nejkrásnějších budov v centru města.

Řekli jsme, že velký dvoukřídlý objekt vznikl spojením dvou domů. A jeho druhá polovina, ta která má fasádu do Ostružnické ulice, je zase mimořádně hodnotná díky dochovaným pozdně středověkým freskám ve třech nikách. Vzácné fresky v nikách, zaklenutých segmentovou klenbou s částečně zachovanou nástěnnou malbou, zobrazují svatého Kryštofa, svatého Vavřince a svatého Floriána a Pannu Marii, všechny postavy v životní velikosti. Z ulice dnes vidíme věrné kopie, vytvořené restaurátorem Radomírem Surmou, sejmuté originály jsou k vidění uvnitř radnice v hale ve druhém poschodí.

Mimochodem, název Krajinská lékárna vznikl ve druhé polovině 19. století nepřesným překladem německého Landschaftsapotheke, což by mohlo znít spíše Zemská lékárna. Původní název lékárny byl ale úplně jiný, zmíněné jméno dostala až v 18. století za Ignáce Coudila. Prapůvodně se této lékárně říkalo Fischbänk Apotheke, tedy zhruba Lékárna u Rybích stánků či lavic. Před tímto blokem domů totiž býval od středověku až do 19. století tradiční Rybí trh (Fischmarkt) a u nich bývaly postaveny prodejní stánky.

Starobylé herbárium a nepřerušená tradice

Podle lidí, kteří dům obývají nebo jej důvěrně znají, panuje i uvnitř výrazná historická atmosféra, byť lékárna už nemá původní starobylé vybavení. V přízemních prostorách jsou všude klenuté stropy, dům je plný stop po renesanční i barokní fázi výstavby, existují v něm ale dokonce i některé stavební prvky z doby gotiky. Jistou kuriozitou je, že uvnitř domovního bloku se dochovaly původní pavlače s přístavkem záchodů.

V horním patře bylo zhruba dvě a půl století umístěno na míru vyrobené barokní herbárium, tedy speciální nábytková sestava, plný zásuvek a skříněk na sušené byliny a další lékárnické propriety. Před deseti lety bylo herbárium vystaveno ve Vlastivědném muzeu v rámci velké výstavy Olomoucké baroko a od té doby zůstává v muzeu. To, že herbárium nebývalo dole v přízemí u lékárny, ale naopak v nejvyšším podlaží, jen potvrzuje, že s tradicí lékárenské činnosti je úzce spojen celý tento dům, nikoliv jen jeho přízemí.

Jak herbárium z Krajinské lékárny popisuje odborník? „Půdní nebo podkrovní části lékárenského domu sloužily k sušení a uskladnění bylin a obvykle se zde nacházela k tomuto účelu upravená část nazývaná herbarium. Tato část lékárny nebyla veřejně přístupná, sloužila výhradně k práci lékárníka, a proto i forma jejího vybavení bývala velmi strohá. Doporučovalo se zde mít pohodlné, dlouhé šuplíky pro uskladnění rostlin a dodržovat abecední pořádek při jejich řazení. Barokní herbárium z olomoucké Krajinské lékárny bylo vytvořeno nejspíše z podnětu lékárnické rodiny Schrötterovy, která od roku 1778 v domě po několik generací působila. Ovšem není vyloučeno, že jej mohli řevzít od předchozích majitelů. V kontextu českých zemí spočívá unikátnost celého souboru především v jeho kompletním dochování včetně pracovního stolu,“ uvedla Renáta Fifková z Vlastivědného muzea Olomouc.

A budoucnost lékárny? Podle našich zpráv v loňském roce skončil dosavadní provozovatel, protože odešel do penze. Majitel domu spolu s končícím lékárníkem hledal nového nástupce, jenže nejprve se jej najít nedařilo. Ostatně, není divu, že se v době, kdy je kvůli pandemii centrum města oproti běžnému stavu poloprázdné a lidé sem moc nechodí, do podnikání nikdo nehrnul. Nakonec se ale povedlo najít společnost, která zde lékárnu chce provozovat nadále, a je prý už podepsaná i nájemní smlouva. V nejbližších měsících by tak měla Krajinská lékárna opět otevřít svá krásná vrata. A 450 let (případně dokonce 578 let, počítáme-li prvního známého lékárníka v tomto domě) dlouhá tradice může začít psát další kapitolu.

Známí a doložení lékárníci v Krajinské lékárně (dříve Lékárně U Rybích stánků)

1443-? – Mikuláš Ungar (24. 5.1443 Anna Heringová v poslední vůli odkazuje dům s lékárnou lékárníkovi Ungarovi)

1519-? – Martin Goldschmied

1571-1581 – Faustin Prims (tento lékárník se oženil s Ludmilou, vnučkou zlatníka a majitele domu Jana Khuena a neteří olomouckého biskupa Marka Khuena)

1581-1582 – Erazim Prims

1582-1592 – Dr. Jan Bartholomeus ze Svídnice (lékárnu mu pronajímal majitel domu Erazim Prims)

1592-1600 – Jakub Scholcz

1600-1610 – Kordula Bienerová (provdala se postupně za dva lékárníky, Jakuba Bienera a Jiřího Noskeho, kteří lékárnu vedli)

1610-1630 – Jiří Noske (1621 zatčen pro aktivní účast ve stavovském povstání, pět let na nucených pracích, o lékárnu ale nepřišel)

1631-1664 – Samuel Zub (Sub)

1664-1712 – Augustin Hilbert

1712-1718 – dědicové Augustina Hilberta

1718-1729 – František Augustin Zobl

1729-1757 – Jan Tomáš Handschuh

1757-1766 – Jan Antonín Storch z Kroměříže

1766-1778 – Ignác Coudil (Zaudil) z Litovle – (za něj dostala lékárna název Landschaftapotheke Zum Schwarzen Adler – nepřesně přeloženo jako Krajinská lékárna u Černého orla)

1778-1818 – Josef Dismas Schrötter (následujících 145 let patří lékárna rodině Schrötterů)

1818-1852 – Jan Schrötter

1852-1878 – Dr. Karel Schrötter (1866-1872 starostou města Olomouce, poslanec zemského sněmu)

1878-1924 – Hugo Schrötter (působil i jako profesor chemie na univerzitě v Grazu)

1924 – Ph.Mg. Karel Fuhrich

Zdroje:

Škůrková Dagmar: Název vznikl nesprávným překladem, in. Hanácké noviny 1991

Památkový katalog Národního památkového ústavu

Zatloukal, Pavel in: kol. autorů, Horní náměstí v Olomouci, Olomouc 1995

Fifková, Renáta: Herbárium, in: https://www.vmo.cz/herbarium

Tichák, Milan: Olomoucké vycházky. Olomouc, 2014 

PS: Pokud Vás naše výlety do olomoucké historie baví, zvažte prosím symbolickou podporu naší práce, které věnujeme spoustu volného času. Váš příspěvek využijeme například na propagaci příspěvků na facebooku. Číslo účtu je 154344877/0600. Děkujeme!