Je jich třicet a už více než sto let vedou z vysoko položeného Blažejského náměstíčka dolů do ulic Aksamitova a U Výpadu. Blažejské schody, které jsou po více než století služby momentálně na zaslouženém „odpočinku“ v kamenické dílně, kde je čeká čištění a repasování, jsou ovšem jen připomínkou nesrovnatelně starší a také tajemnější stavby. Blažejská brána, která schodišti předcházela, totiž na tomto místě stála možná už od 11. století. Brána, o níž se toho ví stejně málo jako o kostele svatého Blažeje, který jí dal jméno, i o celé této pradávné blažejské osadě, starší než město Olomouc.  

Aristokracie, církevní hodnostáři, ale i spousta řemeslníků, obchodníků a dalších obyčejných lidí žila v 9. a 10. století na místě budoucí Olomouce. O tom, že Olomouc byla významným správním centrem Velké Moravy, vědí historici hlavně díky archeologům už několik desetiletí. Známý je i fakt, že zatímco v 10. století po ničivých nájezdech Maďarů jihomoravská centra upadala či zanikala, Olomouc dále rozkvétala, ostatně proto si ji také později vybrali Přemyslovci za své hlavní moravské sídlo. Poslední archeologické průzkumy na třídě 1. máje jen potvrzují, jak intenzivně se v tehdejším opevněném hradisku žilo. 

Olomoucký hrad, respektive jeho základy a pozdně románskou hradní věž, dnes najdeme na Václavském návrší v sousedství katedrály svatého Václava. Tento knížecí hrad vznikal v průběhu 11. století. V Olomouci ale byly hrady dva! Ten druhý pod názvem Nový hrádek nechal zeměpán vystavět na začátku 13. století. Historici dosud nevěděli, kde stál, a odhadovali, že zřejmě v hradním areálu u katedrály. Nebylo tomu tak, šlo opravdu o nový hrad na jiném místě.

Možnosti, jaké skýtá dnešní věda, jsou fascinující. Například díky společné práci archeologů a antropologů se může člověk podívat do tváře předkovi, který v místě našeho bydliště žil před skoro pěti tisíciletími. Díky vydařené rekonstrukci podoby můžeme nyní pohlédnout do tváře muže, nalezeného před časem archeology v Lidické ulici v Nemilanech.

V Nemilanech, archeologicky velmi bohaté části Olomouce, byl před několika lety nalezen hrob s mužskou kostrou. Nebožtík sem byl uložen v období pozdní doby kamenné, eneolitu, přesněji v éře takzvané šňůrové keramiky, tedy někdy ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. O nálezu hrobu a rekonstrukci nebožtíkovi tváře hovořila na jedné ze svých přednášek archeoložka Pavlína Kalábková z Univerzity Palackého.

Co je nového v archeologickém výzkumu třídy 1. máje? Archeologická lokalita na staveništi, jejímž hlavním bodem je dávná Hradská brána, se tento týden stala centrem pozornosti archeologů nejen z Olomouce - uskutečnila se zde totiž schůzka jejich odborné komise.

Cesta pro radost neboli Lustraiss, tak se jmenovala cesta, při níž Marie Terezie navštívila v roce 1748 Olomouc. I tento název svědčí o tom, že Olomouc byla pro panovnici oblíbeným cílem. Pro jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského se jednalo o již druhou návštěvu Olomouce, o tři roky dříve se zde totiž během týdenního jednání setkával s polským králem Augustem III. V roce 1754 pak Marie Terezie i s manželem dorazila do Olomouce znovu, protože ji zajímal stav olomoucké pevnosti a chtěla být přítomna vysvěcení Sloupu Nejsvětější Trojice.

Přesně 93 let uplynulo v pátek 7. února 2020 od doby, kdy byl zahájen pravidelný autobusový provoz v Olomouci, a to jako prvním městě na Moravě. Stalo se tak 7. února 1927. Co bylo před tím, než začaly olomoucké cestující vozit autobusy?

Předchůdcem autobusů městské hromadné dopravy byly omnibusy, velké kryté vozy, tažené koňmi (nejstarší omnibusy bývaly taženy koňmi, v Evropě ale postupně přibyly i omnibusy poháněné párou nebo spalovacím motorem). Jejich provoz v Olomouci souvisel s provozem vlakového spojení. Roku 1841 byla Olomouc spojena železnicí s Vídní, o čtyři roky později byla železnice prodloužena do Prahy, a právě tehdy také zahájila činnost První olomoucká omnibusová společnost. Cestující z vlaku totiž musel někdo dopravit do města, které bylo od nádraží kvůli platnému pevnostnímu reversu dosti vzdálené.

Století za stoletím zpět do minulosti cestují archeologové a jejich tým, kteří odkrývají Hradskou bránu a její okolí na třídě 1. máje v Olomouci. Skála, na níž brána stojí, včetně stop po starodávných povozech, či krásná historická dlažba, se po dlouhém spánku opět vynořily na denní světlo. Středověká brána, jejíž základy jsou teď už jasně patrné i neškolenému oku kolemjdoucích, byla od poloviny 13. století vyústěním jedné z hlavních komunikačních tepen Olomouce.

První opravdu velký úlovek mají archeologové na staveništi na třídě 1. máje. V místech, kde končilo středověké město, odhalili základy středověké Hradské brány. Tato brána byla po většinu existence Olomouce nejvýchodnějším bodem města. Ze svého místa zmizela teprve roku 1876 jako jeden z prvních pevnostních objektů a její místo začaly zabírat vysoké neorenesanční činžovní domy a vyrostla také dlouhá třída, spojující město s hlavním vlakovým nádražím.

Asi nejpopulárnějším politikem, vyjma prezidenta Edvarda Beneše, byl u nás po druhé světové válce Jan Masaryk. Tento syn prezidenta T. G. Masaryka a zkušený, i když svérázný diplomat, navštívil v květnu roku 1947 Olomouc. V Olomouci jej v sobotu 24. května vítaly davy lidí, jeho večerní projev v Redutě a v Národním domě dokonce poslouchali občané na náměstích z městského rozhlasu. Návštěva Jana Masaryka v Olomouci byla zaznamenána i na filmový pás.