Historie

Půvabný obraz olomouckého akademického malíře Františka Hoplíčka z dob první republiky připomíná zajímavý fakt. I když si dnes občas naříkáme, že je na Horním náměstí až moc bank a málo obchodů a kaváren, banky zde bývaly už dávno před námi. A to v dost silném zastoupení.  

Nikdo nepochybuje o tom, že se za šest století své existence olomoucká radnice měnila. Málokoho by ale napadlo, že bývaly doby, kdy její spanilá vysoká věž byla ještě vyšší. Tedy, opticky vyšší. Ve skutečnosti samozřejmě měřila stále stejných 75 metrů jako dnes. Jenže nižší byla pravděpodobně střecha přilehlých křídel radniční budovy, a štíhlá věž proto čněla opticky do ještě větší výšky. 

Horní lán dnes zní jako synonymum nákupů a obchodu. Tato část Olomouce na pomezí čtvrtí Nové Ulice a Slavonína je velkou obchodní zónou. Před několika tisíci lety ale byla také jedním z nejoblíbenějších sídlišť v Olomouci a okolí. Archeologové odsud za posledních dvacet let vyzdvihli ohromné množství archeologických nálezů a především informací.

Horní lán měli naši předkové v oblibě už v mladší době kamenné před sedmi tisíci lety, a zájem o tuto lokalitu trval prakticky bez přerušení až do dob Velkomoravské říše, kdy zde fungovalo veliké a bohatě vybavené pohřebiště. 

Muži se holili, ženy zdobily, a společně bydleli v barevných domech

Fotografie a dokonce i unikátní černobílý film nabízí nová kapitola speciálního webu, zaměřeného na archiválie se vztahem k dějinám Olomouce.  Kapitola je věnována prezidentským návštěvám druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Díky bezmála osmiminutovému němému filmu se můžete podívat do Olomouce roku 1946.

Nádherný plod vydal záchranný archeologický výzkum v prostoru nádvoří děkanátu Filozofické fakulty UPOL na Křížkovského 10 v Olomouci. V lokalitě, kde stával už v roce 1063 při obnovení moravského biskupství v Olomouci nejstarší biskupský kostel svatého Petra, našli archeologové břidlicovou destičku s vyrytou postavou duchovního.

Ta je ještě nejméně o sto let starší než obnova biskupství. Pochází totiž z poloviny desátého století a možná tak podporuje i lákavou hypotézu, že v Olomouci sídlili biskupové už od závěrečné fáze Velkomoravské říše.  

U svatého Jakuba chybí nejstarší fáze výstavby

Vyzvánění zvonů z věží olomouckých kostelů v úterý 21. února v 15 hodin připomnělo sedmdesát let starou událost. Za přítomnosti tehdejšího československého ministra školství byl jmenován prvním rektorem obnovené univerzity Josef Ludvík Fischer a univerzita mohla opět začít vzdělávat nové generace studentů. Jak to vlastně se starobylou univerzitou v Olomouci bylo? 

Zhruba dvě století tyto nástropní fresky nikdo neviděl. Když v éře barokní obnovy velkolepého premonstrátského kláštera Hradisko zdobil malíř konventní kapli Panny Marie Sněžné, nemohl tehdy tušit, jaký badatelský oříšek připraví odborníkům z jednadvacátého století. Když pak nějakých sto dvacet let po vzniku kdosi tyto fresky oškrábal a zabílil, asi nepřemýšlel nad tím, že bude po dalších dvou staletích nutná skoro detektivní práce k odhalení původního významu maleb.   

Je to už 940 let od chvíle, kdy se olomoucký přemyslovský kníže Ota I. s manželkou Eufemií, dcerou uherského krále Ondřeje, rozhodli založit nedaleko svého olomouckého hradu klášter. V roce 1077 tedy na knížecím dvoře padlo toto důležité rozhodnutí a hned na začátku roku 1078 byl vysvěcen klášterní kostel svatého Štěpána a do provizorních dřevěných staveb kláštera uvedeni první mniši benediktini.

Připomíná dnes na Hradisku něco onu vzdálenou dobu před více než devíti staletími? Ano, především klášterní podzemí. Tajemné, rozlehlé, a plné dosud nezodpovězených otazníků.

Zdivo ze dvanáctého století a záhadné slepé chodby

Město Olomouc jako církevní metropole Moravy mělo vždy velké množství kostelů a klášterů a tudíž také věží, na kterých byly dle křesťanského zvyku zavěšeny zvony. Historie olomouckých zvonů je bohatá, plná slavnostních, ale bohužel i velmi tragických příběhů. A právě historie zvonů na věži kostela sv. Mořice je natolik pohnutá, že si ji, v rámci letošního 500. výročí zavěšení zvonu Maria na mořické věži, tímto článkem připomeneme.

Starověká věž a zvon Maria

Jižní věž farního kostela sv. Mořice v Olomouci je nejstarší částí celé budovy, postavená byla okolo roku 1255 ještě s původním gotickým kostelem, který nechal zbudovat německý biskup Bruno a zasvětil ho právě svatému Mořici. Je pravděpodobné, že už v těchto dobách na mořické věži zvony byly, ale nijak doložené to zatím není.

Kdo byl poslední olomoucký věžný a co vlastně tato pro město důležitá funkce obnášela? Příběh Josefa Kunerta ukazuje další střípek z bohaté historie města Olomouce, o které nemá většina lidí snad ani tušení. 

Josef Kunert se narodil 21. listopadu 1778 v Německé Huzové (Deutschhause) v okrese Bruntál. Stejně jako on byli i jeho mladší bratři hudebníci. Jan Leopold (1784-1865) působil v Kroměříži jako věžní mistr, kapelník, pedagog a skladatel. Florian Kunert, nejmladší bratr (1789-1860) odešel též do Kroměříže a byl učitelem hudby a choralistou v kroměřížském kostele sv. Mořice. Malý Josef získal první poznatky o hudbě patrně v městské škole ve svém rodišti, kde byl v té době učitelem Franz Meixner. Jako chlapec se zde rovněž setkal s provozováním chrámové figurální hudby v kostele sv. Jiljí, které se asi i aktivně účastnil.