Šedesát let dělí dnešek od chvíle, kdy byla v Olomouci založena zoologická zahrada. Když byla v roce 1956 otevřena, měla za sebou čtyři roky poněkud hektických a ne vždy šťastně promyšlených příprav i dost nejistou budoucnost. Málo se při tom ví, že v Olomouci byly tou dobou vlastně dvě zoologické zahrady. To vše a ještě mnohem více se dozvíte v nové knize Zoo Olomouc rok za rokem, kterou spolu s kolegy ze zoo připravil Milan Kořínek. 

Zní to podivně, ale je to tak. Tramvajím v Olomouci totiž nezbývalo nic jiného než se neustále na několika pevně daných místech potkávat. Jedním z nich bylo i Horní náměstí, dále pak třeba náměstí Republiky a další čtyři lokality.

Proč? Jednoduše proto, že až do 50. let byly tramvajové trati v Olomouci jednokolejné a tramvaje, jedoucí v protisměru, se vyhýbaly na takzvaných výhybištích, kterých bylo všeho všudy šest. Další takové místo pak bylo už jen na smyčce u hlavního nádraží. 

Nejprve pozinkovaný plech bez nátěru, poté zelená, pak červená, a dnes opět zelená. Tak se měnil vzhled plochou ohromné střechy bazilikální stavby Husova sboru. Střecha, na jejíž nátěr bylo zapotřebí přibližně půl tuny speciálně namíchané barvy, dnes do dálky svítí zelenou. Ještě nedávno přitom byla tmavě červená, a právě tak si ji pamatují všichni, kdo Husův sbor znají od 80. let. 

Monumentální neoklasicistní stavba s výrazným průčelím a sloupořadím tvoří dominantu pohledové osy od pomyslného bulváru třídy Sobody už od roku 1926. Podíváme-li se ale na staré obrazy, zachycující budovu ještě coby novostavbu, střecha neměla ani zelenou, ani červemou barvu. Třeba na olejomalbě olomouckého malíře Fráni Šéna (či Schöna), kde je kostel ještě nedokončený, vidíme plechovou střechu bez nátěru.

K největším vyvrhelům a nejhorším zločincům patřili v minulých staletích žháři. Soudní verdikty nad nimi mnohdy bývaly přísnější než nad vrahy a násilníky. Není divu; takový požár v dobách, kdy bylo ve budovách podstatně více dřevěných prvků a hasičská ochrana byla v plenkách či neexistovala vůbec, byl obrovským rizikem a leckdy zničil třeba polovinu města či obce. Rozsudek olomouckého soudu z roku 1938 ale ukazuje, že i v minulosti bývaly verdikty soudů někdy velkým překvapením.

Korunní pevnůstka dělá čest svému jménu. Mezi olomouckými pevnostmi, forty a hradbami je už dnes opravdovým klenotem. Dnes tak zapůsobí hned od prvního okamžiku po vstupu do areálu - nedávno totiž byla dokončena celková úprava centrální plochy neboli nádvoří pevnůstky. Velitel olomoucké pevnosti maršál Radecký by byl nepochybně takovým pohledem nadšen.  

Málokdy se do naší rubriky historie dostává žhavá novinka. Tentokrát tomu tak ale je a má to dobré opodstatnění: touto velkou novinkou a potěšením pro všechny zájemce o olomouckou historii je spuštění webové stránky, která představí nejvzácnější archiválie vztahující se k Olomouci. Stránky vznikají díky spolupráci města a dvou archivů. Návštěvník se zde dozví fakta o vzniku olomoucké radnice, o nejstarším klášteru a mnoho dalšího a současně uvidí unikátní dokumenty, dosud přístupné jen badatelům v archivech.

DOPLNĚNO Zmizelé olomoucké památky a jejich příběhy. Legendy a báje, které umí na dnešního člověka dýchnout kouzlem pohádek ze starých časů, ačkoliv je v nich často nemalá část pravdy, potvrzené i historiky či archeology. K těmto příběhům z olomoucké minulosti patří i kostel či kaple Svatých schodů a s ním spojená pověst o záhadných mniších, kteří sice byli z kamene, přesto se však uměli přesunovat z místa na místo. 

Kaple Svatých schodů má v seriálu zmizelých památek poněkud specifické místo. Ačkoliv ze seznamu olomouckých svatyní zmizela, přesto ji nikdo nezboural. Z větší části dodnes stojí. Málokdo by ovšem dnes v této stavbě spatřoval barokní kostel. 

Trochu stranou hlavní trasy mezi Radíkovem a Posluchovem je neobvyklé místo se zvláštní atmosférou. Jmenuje se Zdiměř, a kromě půvabného starého stavení, prý někdejší Johnovy hájenky, tady najdeme skupinu různých druhů dubů s neobvyklým pomníkem.

Uprostřed oné doubravy působí poněkud záhadným dojmem dvojice kamenů s nepříliš čitelnými a srozumitelnými nápisy. Dvojice velkých břidlicových desek stojí na nízké kamenné mohyle. Co má tohle místo připomínat a jak souvisí s dějinami Moravy a dějinami Olomouce? 

Nápis na větším kameni, který je opravdu špatně čitelný, rozluštíme po důkladnějším prozkoumání tato "slova": 

PRINCEPS JOANNES

QUERCETUM
AD XL. ANNUM REGIM.
JUBIL. 12. NOV. 1898

Na menším kameni, který stojí v popředí, je pak tento jednodušší a čitelnější nápis:

L. JÄHR.

REG. JUBIL.

MCM.VIII

Oblíbenou nabídku prohlídek olomouckých chrámů včetně průvodcovských služeb využívají ročně tisíce lidí. Vedle velkých chrámových staveb se ovšem návštěvníci mohou podívat i do kaple, která se skrývá uvnitř snad nejvíce ikonické olomoucké památky - Sloupu nejsvětější Trojice. Ten je jednak součástí Světového kulturního dědictví UNESCO a také to je pravděpodobně největší barokní sousoší ve střední Evropě.

Takřka nekonečný by mohl být seriál o místech, objektech a věcech, které v Olomouci byly a už nejsou. O ztracených součástech dějin města. Jedno z čelných míst by mohlo v tomto seriálu náležet starobylému kostelu Panny Marie na Předhradí.