Pranýř. V dnešní době si pod tímto názvem už málokdo představí něco konkrétního. Přitom ještě na začátku 19. století to byla nedílná součást většiny měst i městeček. Proto si pojďme přiblížit, co to vlastně pranýř byl, k čemu sloužil a kde po celá staletí stával ten olomoucký. 

Důležitou roli pranýře v životě středověké městské společnosti dokládá jeho umístění v centrálním prostoru. V Olomouci totiž stával na Horním náměstí, hned vedle radnice. Nejprve to bylo známo z mapových a listinných materiálů, před šestnácti lety to potvrdil také nález archeologů.

Respekt budící stavba

Caramazza, Brentano, Marzelli, Orelli, ale hlavně Primavesi... Italské obchodnické rodiny si od přelomu 17. a 18. století oblíbily olomoucké Dolní náměstí, konkrétně tu jeho část, které se říkalo Bohaté krámy. Je to blok domů, které cestou z Horního na Dolní náměstí míjíme po levé straně. Dnes nelze přehlédnout, že jeden z domů s kavárnou v přízemí se sem jaksi stylově nehodí. A právě zde bylo kdysi sídlo snad nejmocnější italské rodiny na Moravě. 

Čtyřicetikubíkový rezervoár vody se nachází přibližně v místech pod plátnem bývalého kina Central. Tento důmyslný odvodňovací systém dostal současnou podobu při stavbě kina v roce 1926, studna ale může pocházet ze středověku, kdy zde stával útulek pro malomocné a špitál.

„Je to sofistikované odvodňovací zařízení,“ řekl na adresu systému kanálů a proláklin archeolog Národního památkového ústavu Richard Zatloukal. Podle něj je celé Michalské návrší pramenitou oblastí. „Ve většině domů v okolí jsou středověké studny, často tesané ve skále. Od devatenáctého století zpravidla neudržované,“ poznamenal Zatloukal. Je možné, že i zde byla ve středověku studna. 

Takovou stavbu tehdy na celé Moravě nikdo neviděl. Dóm svatého Václava, který někdy kolem roku 1104 založil olomoucký a později český kníže Svatopluk, dělal čest svému postavení - byl katedrálním kostelem olomouckých biskupů a součástí hradu olomouckých Přemyslovců. Dominantou trojlodní románské baziliky tehdy byly dvě vysoké hranolové věže, které musely být v rovinaté krajině vidět už z velké dálky. Dlouho se soudilo, že věže nechal zbourat při regotizaci v letech 1883 až 1893 Gustav Meretta. Není tomu tak - zdivo z nejstarších věží zde stojí dodnes a vidět jej můžete i vy!

Kat, Záhrobí, Carty, Popravčí věž, katovna... Tohle všechno v Olomouci? Ano, ale tak trochu jinak, než si lidé pamatovali.

Víte, jak to bývá s historií a lidskou pamětí. Čím delší tok času nás od něčeho dělí, tím bývá naše povědomí o minulých dějích mlhavější a méně přesné... Občas si lidé něco pamatují jen tak napůl, smíchá se to s jinou představou, a výsledku by se historické postavy asi divily. 

Chrám vědy, Pevnost poznání, má i svou druhou, noční stránku. Alespoň to říkají ti, kdo v něm strávili nějaký čas po setmění a třeba po zavírací době. "Někdo" či "něco" tady je, i když by nemělo. A je na tom vůbec něco divného, když budova vznikla před stopadesáti lety jako vojenský objekt, přísně uzavřený před veřejností?

Jaká byla středověká střední Evropa? Jak se v ní žilo lidem, co měli společného a co naopak odlišovalo třeba Olomoučany od obyvatel Prahy, Budína či Krakova? Středověká střední Evropa a fenomény, které tehdejší společnost upevňovaly nebo naopak rozbíjely. To je hlavní téma setkání, kterého se v Olomouci účastní téměř stovka historiků z patnácti zemí.

Během tří dnů budou na Univerzitě Palackého přednášet i světově uznávaní historici János M. Bak či Gábor Klaniczay působící na Středoevropské univerzitě v Budapešti nebo Miri Rubin z Londýnské univerzity.

Část městského opevnění teď prochází rekonstrukcí. Za téměř dva a půl milionu korun město Olomouc opraví a staticky zajistí  hradební zeď v Pekární ulici. Obnoven bude i zazděný původní vchod do útrob barokního opevnění. 

Nezbytnou opravu si vyžádal špatný stav této části barokních hradeb, zapsané nemovité kulturní památky. Renovace se dočká jak část městského opevnění, tak i podzemní kasematní prostory, které se nacházejí za hradební zdí. Součástí prací, které stavební firma aktuálně zahajuje, bude i demolice objektu bývalé prodejny vstupenek před areálem letního kina, odstranění terénního násypu a také  kácení vzrostlých stromů, které narušují někdejší městskou hradbu. „Oprava hradební zdi včetně všech souvisejících prací je realizována v souladu se zájmy památkové péče. Stavební práce jsou plánovány tak, aby negativně neovlivnily památkovou hodnotu někdejšího barokního opevnění města,“  uvedl investiční náměstek primátora Filip Žáček.

Roh Ostružnické a Pekařské ulice někdy na začátku 20. století. Velká prodejna drogerie, spousta lidí, nezvyklý směr tramvajových kolejí. Půvabná historická fotografie ukazuje spoustu rozdílů, k nimž za více než sto let v Olomouci došlo. A ne všechny jsou pro Olomouc zrovna lichotivé. 

Druhá polovina 19. století přinesla Evropě spoustu atraktivních novinek a vylepšení. Přibývalo vynálezů, průmysl rostl ohromným tempem a tak není divu, že tento hospodářský rozvoj dostal brzy i svou luxusní výkladní skříň - světové průmyslové a obchodní výstavy. Začalo se s tím v nejdynamičtějším velkoměstě tehdejšího světa - v Londýně. Nový trend samozřejmě dorazil po čase i do Olomouce.

Chlubili se průmyslníci, vynálezci i politici