Historie Olomouce je mimořádně dlouhá a také plná významných událostí, mnohdy zásadních pro celou zemi. Stáří Olomouce, tedy kontinuální nepřetržité osídlení už od 6. století, z ní také dělá pravděpodobně nejstarší tuzemské město. Pokud jde o ty události, nejenže se v Olomouci během staletí setkalo množství králů, královen a císařů, nejenže zde bylo uzavřeno mnoho zásadních smluv a dohod včetně těch mezinárodních, ale v Olomouci se také narodily významné osobnosti. Jednou z nich je pravděpodobně i první český král Vratislav.

Kdysi zde bydlel elegantní muž s ohromnou mocí. Fakticky byl vládcem a hybatelem největší středoevropské říše. Dnes kolem tohoto domu chodíme i my, ale celkem ničím nepřitahuje naši pozornost. V sousedství reprezentativnějších, větších a zdobnějších paláců je dům č. p. 4 na Žerotínově náměstí u ústí do Školní ulice docela nenápadný.  Přesto býval tento nevelký měšťanský dům v polovině 19. století centrem středoevropské diplomacie. Bydlel tady totiž Felix kníže Schwarzenberg, v listopadu 1848 jmenovaný ministerským předsedou.

Felix Ludwig Johann Nepomuk Friedrich kníže Schwarzenberg byl jednou z nejvýraznějších osobností rakouské politiky a diplomacie v celém 19. století. Jako dobrý žák jiného mocného a schopného muže Klemense Metternicha byl obratným a velmi úspěšným diplomatem. Svou kariéru vystavěl na službě v armádě a v diplomacii. Obě tyto služby střídal a propojoval, což svědčilo jak o jeho cílevědomosti, tak i určité rozhodnosti a sebevědomí.

V časech před listopadem roku 1989 by teď byly naše ulice plné plakátů se stupidními hesly o vítězné říjnové revoluci ruského lidu, která ukázala cestu proletariátu celého světa. Velká říjnová socialistická revoluce, která se odehrála v listopadu 1917, byla pro komunistické režimy všude na světě, Československo nevyjímaje, posvátnou a kultovní událostí. Jak ale viděli bolševickou revoluci naši předkové? Jak ji vnímali olomoučtí současníci Lenina, Trockého, Kameněva či Kerenského, hlavních protagonistů ruských změn roku 1917? 

Především je třeba říct, že poněkud překvapivě měli dobré a aktuání informace, ačkoliv neexistovala televize ani rádio, o internetu nemluvě. Lidé se spoléhali na tisk, a ten zase na zahraniční zpravodaje a na zahraniční listy, z nichž často přebíral čerstvé zprávy. 

Jakou roli hrají olomoucká letadla v legendární cestě na severní pól? Malou, ale zajímavou. Podívejme se tedy zpět do roku 1928.

Dobrodruzi a objevitelé měli ve 20. letech minulého století novou „hračku“ – vzducholoď. Slavnými polárníky, kteří pomocí tohoto originálního dopravního prostředku dobývali severní pól, byli Roald Amundsen a Umberto Nobile. Jejich dvě velmi podobné vzducholodě se jmenovaly Norge a Italia. Obě dosáhly severního pólu, každá pak ale měla jiný osud. Nás ale zajímá, že mladší z nich, Italia, se cestou málem ztratila nad Hanou. Hledala ji letadla z olomouckého letiště.

Po dokončení čtyřleté rekonstrukce olomoucké radnice bylo o této monumentální historické stavbě napsáno mnohé. Díky pečlivé práci restaurátorů se ovšem objevily i různé detaily, kterých si laici na první pohled nevšimnou. Třeba podpis autora půvabné a tvarově něžné kašny, která zdobí severozápadní nároží radnice. Byl jím vídeňský dvorní kameník Eduard Hauser. Jeho jméno teď reprezentuje řadu dalších vídeňských umělců, kteří se kdysi na podobě radnice podíleli.

Dnes je v nice na rohu radnice dominantním motivem stojící ženská postava, alegorie antické bohyně čistoty a zdraví Hygie. Dáma stojí a jen tak mimoděk nabízí hadovi pokrm či nápoj z misky. Tuto antikizující sochu vytvořil teprve v roce 1948 olomoucký akademický sochař Karel Lenhart. Původně zde ovšem býval úplně jiný motiv, a to dítě s delfínem, jakýsi prototyp dnešní Arionovy kašny.

Hrdelní právo, rychlé soudy a kruté tresty. Spravedlnost se ve středověku a raném novověku s pachateli zločinů vůbec nepárala. Olomouc jako hlavní město Moravy a jedno z nejvýznamnějších královských měst v zemích koruny české mělo jak svého kata, tak i vyhrazené místo, kde se odporná krvavá dramata odehrávala. Dodnes to místo nese výmluvné jméno Šibeník a pokud můžeme věřit některým zvěstem, má svou pochmurnou tradici stále kdesi zakódovanou.

Olomouc se po čtyřech letech prací opět chlubí nádhernou historickou radnicí. Po více než sto letech navíc znovu září barvami i dvě heraldické galerie nad oběma vchody do radnice. S restaurováním erbů je spojeno několik velmi zajímavých informací. Vyplývá z nich, s jakou péčí a náklady kdysi vznikala tato jedinečná heraldická výzdoba i jak lehkomyslně a hloupě se k ní zachovaly některé mladší generace Olomoučanů.

Barvy ze Sibiře a nejlepší zlato

Největší drama středověku na Moravě. Příběh, při němž se tajil čtenářům a posluchačům dech. Na Moravu dorazila roku 1241 obávaná vojska krvežíznivých a nepředstavitelně krutých Mongolů a Tatarů. Zastavil je až hrdinný odpor několika tisíc českých a moravských vojáků u Olomouce. Fascinující příběh, který se nejspíš nikdy neodehrál... 

„Sotwa dorazili k městu, zničili dědiny okolní i rozlehlé plamenem a dali se do dobýwání hradeb. Nesčíslné mnoztwí šípů sypalo se do města a weta po tom, jenž by se byl na násypech objewil. Důwěřujíce se we swou sílu a zběhlost w trhání hradeb, jížto ani nejpevnější města v Rusku a Polsku neodolaly, podnikli wíce útoků na město. Udatní wšak obráncowé, wěhlasným wedení Zdislawem, odwrátili statečně wšeliké naň dorážení.“

Divadlo Oldřicha Stibora, Městské divadlo, Stadtliche Theater a úplně na začátku Königlich Städtischen Nationaltheater Olmütz. Výčet názvů instituce, která my známe jako Moravské divadlo Olomouc, svědčí o dlouhé a pestré historii. Tato pamětihodná a všeobecně ctěná instituce oslaví v tomto období dvě velká výročí. Hodně se teď hovoří o jubileu stoletém, které se týká české éry divadla na Horním náměstí. Jenže zdobná budova naproti radnici slaví nyní i další výročí – dne 4. října to bylo přesně 190 let, kdy bylo divadlo na náměstí postaveno a do jeho hlediště poprvé usedli zvědaví diváci. Tento moment patří v kulturních dějinách města k velmi důležitým a připomenutí si zaslouží.

V pátek ráno ještě rafičky (či správně rafie) radničních hodin visely zplihle dolů, obě zhruba na šestce. V poledne už ukazovaly správný čas. V pátek se tedy hodinový stroj starých věžních radničních hodin opět rozběhl. Po zhruba dvou letech. 

Opravená radniční věž září novotou a oprávněně budí pozornost. Brzy už bude odhalena celá opravená radnice, historická budova, která byla vystavěna na začátku 15. století. Někteří lidé se ale ptají, proč jsou číslice na ciferníku věžních hodin zbarvené do zelena. Odpověď je prostá – je to původní barva, která byla pouze zanesená nečistotou.